VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Malé drobečky o velkých životních věcech

Kutná Hora/ Ohlédněte se s Deníkem za úspěšným představením „Drobečky z perníku“.

20.5.2008
SDÍLEJ:

Simona Stašová.Foto: DENÍK/Archiv

Odpověď na otáz〜ku, proč je hra amerického autora Neila Simona „Drobečky z perníku“ stále tak často uváděná a stále úspěšná, by byla jistě složitější. Vždyť zdánlivě tolik věcí hovoří v její neprospěch: je více než čtyřicet let stará, vystupuje v ní skupina životních ztroskotanců, jejichž problé〜my do hlediště doslova přetékají, a také téma alkoholismu nemusí být tím dobrým důvodem, proč jde člověk do divadla.

Ale přesto jsou divadla vyprodaná, to Tylovo v Kutné Hoře nevyjímaje. Nesporně je to proto, že autor dokázal zmiňované postavy vybavit obrovskou dávkou lidství. Divák se dokáže snadno vciťovat do jejich problémů. Každá postava je mu něčím blízká. Je to vlastně zajímavé drama: téměř všechny postavy můžeme brát jako hlavní. A tak si divák podle svých sympatií, životních zkušeností, či povahy může vybrat. Není tedy problém, aby si například osmnáctiletá divačka vybrala jako svoji hlavní postavu Polly, ztotožnila se s ní a držela jí palce.

Druhým důvodem úspěšnosti hry je samozřejmě také to, že se podařilo geniálně propojit tragiku s humorem. Zejména hlavní hrdinka disponuje okouzlující schopností sarkasticky glosovat jakoukoliv svízelnou životní situaci.

A koneckonců, Drobečky z perníku nejsou zdaleka jen o problému, který souvisí s démonem alkoholu. Jsou o potřebě lidské blízkosti, porozumění, o mateřství, o křehké lidské duši. Ženské i mužské. A také o síle, kterou musí člověk vyvinout, aby čelil nepřízni osudu, běsům v sobě, neúprosnému toku času…

A konkrétně toto představení vzniklo ve šťastné konstelaci. V příbramském divadle nastudoval Milan Schejbal Drobečky z perníku s úžasnou partou herců, kteří nejenže hrají výborně, ale to hraní je očividně ohromně baví. A samozřejmě: je tu hostující Simona Stašová. Její Eva Mearová není intelektuálsky chladná, cynická. Pod hrubozrnným povlakem se dere na povrch nesmírná citlivost, touha po lásce a porozumění. Je to jistě životní role, právem ohodnocená Cenou Thálie pro rok 2007. Ale vzhledem k velkému potenciálu této herečky určitě ne životní role jediná.

Jsme zase v divadelní šatně. Simoně Stašové jsou hvězdné manýry očividně vzdálené, rozhovor vedeme v naprosté pohodě během jejího odličování.

Rozhovor se Simonou Stašovou

Diváci si vás teď aktuálně spojují s Cenou Thálie pro rok 2007. Povězte, jak se herecky s touto cenou žije. Myslím, jestli vám to ocenění spíš na jevišti pomáhá, nebo vás naopak tíží, protože to najednou znamená větší odpovědnost?

Ne, ne. Já to vůbec neberu tak, že se jdu jako oceněná producírovat, nebo že bych měla naopak sevřený krk z toho, že „teď přijde ta z tý Thálie“. Já to předně vnímám jako cenu pro celou inscenaci, protože bych těžko mohla dostat ocenění za výkon v inscenaci špatné. To jsem ještě nezažila, to se nestalo, aby byl vyzvednut výkon jednoho herce ve špatném představení. To ocenění patří tady všem, protože všichni nesou odpovědnost za to, aby to bylo pěkné. A protože já jsem si jistá, že toto představení pěkné je, jdu na jeviště maximálně uvolněná. Vím, že diváci můžou být různí, třeba nenaladění. Ale my je vždycky „drapnem“. To se totiž vždycky stalo. Ono nás to pořád všechny ohromně baví.

Vzpomenete si, kdy jste viděla tuto hru poprvé?

No samozřejmě. Dnes už je to téměř třicet let – přesně devětadvacet. Bylo to v divadle Rokoko. Moji roli hrála paní Adamová, Toby hrála Alenka Vránová, pan Cupák Jimmyho, v roli Polly se střídaly Naďa Konvalinková a Veronika Gajerová.

Prý se vás už tehdy zmocnila touha jednou v životě roli Evy Mearové hrát. Z čeho tato touha pramenila?

Byl to humor a také hloubka tohoto tématu. To, že se dá propojit vážné téma s humorem. To mě tenkrát fascinovalo a fascinuje mě to vlastně dodneška.

Byl jsem na tomto představení, když jste hostovali v Žižkovském divadle. Tehdy jste na ně pozvala Jaroslavu Adamovou. A na konci, po dlouhém potlesku, jste si zjednala klid a vyslovila paní Adamové velkou poklonu. Sešly jste se vy dvě hned poté? A jak se jí toto představení líbilo?

Jo, samozřejmě se jí to líbilo. Ona je moje paní profesorka. To, že jsem jí vzdala na konci hold, to byl takový momentální nápad. A ona byla z toho dojatá. To už asi v životě nezopakuji. To moje rozhodnutí, to byla otázka snad jedné vteřiny. Já jsem si řekla, že musím těm lidem říct, že je tady paní Adamová, která slavila v roli Evy Mearové ohromný úspěch. A ona byla šťastná.

I když v tomto neplánovaném vyslovení pocty byla cítit vaše velká pokora, rozhodně hrajete Evu Maerovou jinak než paní Adamová. To si dovolím tvrdit, i když jsem tehdejší představení neviděl. V čem se, podle vás, lišíte?

(s úsměvem) No rozdíl mezi námi dvěma je těch třicet let… Je to vlastně velmi zajímavé, že já si vůbec nevzpomínám, jak ona tuhle roli hrála. Vzpomenu si, co měla na sobě. Měla takovou károvanou sukni. Ale dodnes cítím ten humor, který tam byl. Já se ohromně smála. Ale jak ona hrála, to si nevzpomínám… Ale díky tomu ji nekopíruju. Já si celá ta léta udržela v paměti ten úžasný zážitek. A ten bych strašně ráda zase lidem předala.

Protože jste zároveň dcera slavné herečky, nabízí se otázka, jak je vaše maminka, tedy Jiřina Bohdalová, spokojená s vaším výkonem v Drobečcích z perníku. Jestli vám řekne také svoje připomínky, třeba i kritické?

Vždycky má máma ke mně něco! Ona má poznámkový blok a vždy si to píše na koleně v té tmě. A protože má takové heslovité poznámky, tak to po sobě pak vždycky luští. A samozřejmě měla připomínky i tady. Já si momentálně nevzpomínám, ale vždycky je to taková „blbůstka“, která mě ale „nakopne“ a já si uvědomím pár důležitých věcí. A já ji proto velmi, velmi bedlivě poslouchám. A jsem taková pokorná.

Jak se vám spolupracovalo s příbramským divadlem a jak se vám hrálo v jeho souboru?

To je teď vlastně taková moje polodomovská scéna. Já tam jezdím dvakrát, třikrát do měsíce. A protože je tam režisérem můj kamarád Milan Schejbal, tak to vypadá, že tohle není poslední spolupráce. Že ještě spolu něco vymyslíme.

Příbram je příkladem kvalitního oblastního divadla. Ale není sama. Na oblasti vznikají výborná představení. Mimo domovské město však doplácejí na to, že diváci neznají herce z televize. To je oboustranná škoda. Vy byste určitě dokázala na obhajobu oblasti něco pěkného říci…

No za prvé já jsem z oblasti vyšla. Začínala jsem v Českých Budějovicích. A za druhé: já se teď hodlám věnovat jen a jen divadlu. A jsem zvědavá, jak se situace vyvine. Jestli na mě přestanou lidi chodit jenom proto, že se nebudu objevovat v seriálech, tak mi to bude líto. Ale uvidíme. Říkám si, proč by člověk nemohl být známý jenom z jeviště. Já si myslím, že hrát divadlo je daleko těžší než hrát v seriálech. Pro mě je to práce daleko těžší, ale zajímavější, smysluplnější. Já si myslím, že oblastní divadla nepotřebují obhajobu. Jediné, co je potřeba, to je sklonit se před jejich prací. Tomu, kdo hraje jenom divadlo a kdo hraje jenom na oblasti, tomu já vzdávám svůj velký hold.

Vladimír Císař

Místo události:
20.5.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Sršni rozhodli o výhře nad PZ Kladno v prodloužení.
31

Sršni se trápili v koncovce. Druhý bod vystřelil v prodloužení Švejda

LAN pátry se konala ve Zbraslavicích.
30

LAN pátry se konala ve Zbraslavicích

Vánoční koncert zaplnil kostel ve Vavřinci

Vavřinec /FOTOGALERIE/ - V sobotu 16. prosince se konal ve vavřineckém kostele sv. Vavřince vánoční koncert dětí z místní mateřské školy. Hosty nejprve přivítala starostka obce Jana Semerádová, která je také pozvala na malé pohoštění po skončení vystoupení.

FOTOGALERIE: Trhovci zavítali na Palackého náměstí

Kutná Hora - Třetí adventní víkend patřil také na Palackého náměstí v Kutné Hoře vánočním trhům. K dostání bylo zboží s vánoční tématikou, ale také tradiční trdelník, svařené víno a další dobroty.

Čáslav má rozpočet na příští rok, investuje do nemocnice, silnic i školek

Čáslav – Čáslavští mají stanovený rozpočet na příští rok. Jednomyslně ho schválili tamní zastupitelé. Rozpočet myslí na rozvoj školských zařízení, opravy městských budov i rekonstrukce místních komunikací.

OBRAZEM: Ve Zruči se uskutečnilo předvánoční setkání spolků

Zruč nad Sázavou - Spolkový dům ve Zruči nad Sázavou uspořádal v předvánočním čase setkání zručských spolků. Těch je ve Zruči registrováno šestnáct.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT