Rodiče

Otec se jmenoval Jiří Tylly (někde psáno též Tylli nebo jen Tyll) a byl hobojistou hudebního sboru 28. pěšího Fröhlichova pluku. Narodil se vUnhošti 23. 4. 1778 a do Kutné Hory přišel svýše uvedeným plukem. Spisovatel František Kožík o tom píše:

„Po jedné bitvě, když ještě vEvropě válčil Napoleon, přišel do Kutné Hory zbytek rozbitého pluku. Barbora Králíková, dcera ze zámožné krupařské rodiny, se zamilovala do hezkého vojáka plukovní hudby. Slušelo mu to ve vyžehleném fráčku, uměl pěkně mluvit i zpívat. Rodiče jí bránili, ale láska byla silnější. Když se ukázalo, že Barborka čeká dítě, matka jí nelítostně vyhnala zdomu, dceru stakovou hanbou nechtěla znát. Voják se naštěstí zachoval čestně a sBarborou se oženil. Byla to smutná svatba. Jediná tetička se nad novomanželi slitovala a poskytla jim přístřeší vdomě U hřebene.“

Vroce 1810 Fröhlichův pluk Horu opustil, ale Jiří Tylly, který měl již vyslouženo, tu srodinou zůstal a začal se živit jako krejčí. Vypovídají o tom různé listiny, zachované vkutnohorském archivu, např. žádost o udělení městského práva, dokument o přijetí za „spolumistra“ nebo potvrzení objednávky na zhotovení dětských čepic pro městskou opatrovnu. Jako muzikant si ovšem dále přivydělával a hudebnímu umění, totiž hře na housle a zpěvu, učil i prvorozeného syna. Ten přišel na svět 4. února 1808. Pokřtěn byl plukovním kaplanem P. Františkem Artzem za přítomnosti kmotrů Františka a Anny Kačerovských. Na křestním listu je otec již psán jako Till a syn se jmenuje Josef František. (Kajetán bylo Tylovo biřmovací jméno, které získal vjedenácti letech.)

 

Sourozenci

Jeden zprvních Tylových životopisců, Josef Ladislav Turnovský, vypráví o dalších osudech mladé rodiny takto:

„Tylův otec Jiří snažil se všemožně opatřiti rodinu svou, a vprvních letech bylo vdomě aspoň tolik, že před nouzí byla rodina zachráněna. Když však později rodiny přibývalo, často u rodičů Tylových nedostatek hostil. Měliť manželé Tylovi kromě Josefa Kajetána ještě tři dítky: Annu Marii, nar. 14. dubna 1811, pak Ignáce Mikuláše, nar. 5. prosince 1813 a Marii Pavlinu, nar. 2. dubna 1815.“

Jiný Tylův rodokmen zaznamenává ještě sestru Barboru Marii, nar. 14. listopadu 1809.Jaké byli další osudy těchto sourozenců? U Barbory nenásledují žádné údaje, patrně brzy zemřela. Ignác a Marie také umřeli ještě vdětském věku. Anna se později provdala za obuvníka Antonína Šedivého. Podle archiváře Fialy byla „sestra Tylova vmanželství svém nešťastná, poněvadž její muž byl opilec a surovec. Dovídáme se o tom při vyšetřování smrti druhé manželky Šedivého, Františky. I tato druhá manželka od svého muže mnoho zakusila, až jí dne 2. března 1854 surový muž vhádce zasadil smrtelnou ránu knejpem do prsou. Vyšetřující soudce požádal kutnohorský policejní úřad, aby pátral i po příčině smrti prvé manželky, rodem Tylovy. Tehdejší policejní komisař Pýcha odpovídá, že podle úmrtního listu zemřela Anna Šedivá na souchotiny u svých rodičů včp. 164, kam se byla uchýlila, když jí její muž tělesně ztýral.“

Po Anně Šedivé zůstala dcera, rovněž Anna. Žila vPraze, živila se šitím. Podle Fialy měla za svobodna dceru Aloisii a vroce 1859 se provdala za Jana Jelínka zPrahy.

 

Rodina manželky

Tylova manželka se za svobodna jmenovala Magdalena Forhheimová. Narodila se 12. dubna 1803 vPraze. O jejích rodičích píše již zmiňovaný Kožík:

„Magdalenin otec byl synem saského důstojníka a nějaké komtesy, vyděděné rozhořčenou rodinou. Vdrážďanské důstojnické škole se mladý Forchheim utkal kvůli jisté herečce se samým královským princem a musel prchnout za hranice. Dostal se do Prahy, kde se zamiloval do Anny Křížkové, dcery sládka. Čekalo ho však ještě tažení proti Napoleonovi – a když se zněho vrátil, našel svou milou, jak stojí před oltářem sjiným. Odvedl ji tehdy přímo zkostela a brzy se sní oženil.“

Magdalena hrála nejprve sochotníky, později ji Jan Nepomuk Štěpánek přivedl do Stavovského divadla.Vystupovala pod uměleckým pseudonymem Skalná. Prahu opustila spolu se studenty a ochotníky Prokopem, Bílem a Tylem. Společně hráli u kočovné Hilmerovy společnosti. Zde se sTylem sblížila natolik, že se znich vr. 1839 vkostele sv. Ignáce vPraze stali manželé.

Ve Forchheimově rodině poznal Josef Kajetán i mladší sestru Magdaleny, Annu. Nejprve jako domácí učitel, později jako spoluherec, který vedl její první kroky po prknech, znamenajících svět.

 

Matka Tylových dětí

Anna. se narodila 16. února 1824. Už jako dítě vystupovala sochotníky vpražském Kajetánském divadle. Všestnácti letech odjela srodiči do Lvova, kde otec pracoval jako vojenský úředník.

Brzy se však vrátila do Prahy a získala angažmá vnovém Stögrově divadle pro česká představení vRůžové ulici pod uměleckým jménem Rajská. A opět citujeme Františka Kožíka:

„ Vroce 1841 se Anna vrátila ze Lvova. Při prvním setkání poznali, Kajetán i ona, že na sebe nedokázali zapomenout. A oba pocítili, že stojí na prahu štěstí i hrůzy: milovali se.“

SMagdalenou se Tyl však nikdy nerozešel. Obě sestry spojovala dvojí láska: kTylovi - a kdětem. Magdalena totiž nemohla mít rodinu a tak se celý život starala o sestřiny děti. Bylo jich celkem osm, na živu zůstalo sedm. Po Tylově smrti se o ně obětavě staraly nejen matka a teta, ale také pozdější manžel Anny, Josef Ladislav Turnovský. Synové užívali příjmení Forchheim, dcerám úřady povolily příjmení po otci, Tylová. Národní politika z 22. prosince 1934 o nich uvádí následující údaje:

Děti

Nejstarší syn, Josef Otakar Forchheim, 1843 –1907, doktor filosofie, gymnasiální profesor vPlzni a nakonec školní inspektor

Jan Stanislav Forchheim, 1845 – 1890, soustružník železa, později vojenský hudebník

Marie Eleonora Tylová, 1848 – 1868, herečka

Eliška Tylová,1850 – 1909, vychovatelka a pěstounka vPraze

Vojtěch Josef Forchheim, 1851 – 1862, jako jedenáctiletý utonul ve Vltavě

František K. Forchheim,1853 – 1902, oblíbený herec, pak inspicient Národního divadla,
známý pod jménem Horník

Kajetán Josef Forchheim, 1856, narodil se měsíc po Tylově smrti, vyučil se pekařem a zmizel

ve světě někde za hranicemi dávno před světovou válkou

A jaké byly jejich osudy? To už je jiná kapitola, dění kolem jubilanta Josefa Kajetána Tyla příliš vzdálená.


Helena Pospíchalová