Působíte hned v několika kapelách poněkud odlišného stylu - Čechomoru, který hraje lidové písně v rockové úpravě, původně rockových, nyní však spíše popových Wanastowých Vjecech a Vltavě, která by se dala označit za underground. Dá se říci, který z těchto hudebních stylů je vám (nej)bližší?

Hudbu se snažím vnímat nadstylově. Popmusic je jen jedna z možných podob, byť pro většinu populace nejsrozumitelnější. Proto mi někdy přijde až legrační, pokud se umělec vyhraní jen pro úzce vyprofilovaný styl a rozhodne se tvořit jen v jeho „mantinelech“. Mně naopak co nejširší stylová šířka vždycky vyhovovala a umožňovala vyjadřovat se v různých projektech různým způsobem. Stylové změny vyhledávám a nechávám se jimi inspirovat.

Vltava je legenda v pravém slova smyslu. Už vzhledem k vašemu věku jste nemohl stát u jejího vzniku. Mohl jste však být jejím příznivcem ve zlaté éře osmdesátých let. Bylo tomu tak? Nebo jste pro sebe „objevil“ (či ona vás) skupinu Vltava až v pozdějších letech?

Čistě teoreticky bych u jejího vzniku stát mohl, protože v roce 1986, kdy kapela vznikla, mi bylo třináct, a už jsem dávno hrál. Ale o existenci Vltavy jsem se dozvěděl až někdy v roce 1991, kdy se stal díky televiznímu klipu velmi populárním hit Prasátko. Do kapely jsem přišel v roce 1994 a zůstal v ní až do roku 2003, i když jsem během té doby působil paralelně i v dalších kapelách a projektech.

V Kutné Hoře sice koncertujete se skupinou Vltava, zároveň jste ale stálým členem populárních Wanastowých Vjecí. Prozraďte nám něco ze zákulisí této kapely, která ve své době dosahovala až „nadoblačné“ popularity. V současné době koncertují čím dál méně a zaměřují se spíše na „studiovou práci“. Dá se v tomto směru do budoucna očekávat nějaká změna?

S touto kapelou jsem začal spolupracovat už v roce 2000, natočili jsme společně dvě úspěšná alba a odehráli koncerty, z nichž některé pro mě byly velmi zásadní - například koncert v O2 Aréně pro sedm tisíc posluchačů, to je zážitek, na který se nezapomíná. Poslední dva roky jsou ale Wanastovky taková spící princezna. Já jsem v současnosti vytížen hraním v Čechomoru, kromě koncertů u nás jsme absolvovali turné do USA, Kanady, hráli jsme i v Mongolsku, Číně, Bosně… Pro příští rok navíc chystám pokračování svého projektu Drumwave a samozřejmě bych rád stíhal Vltavu, takže jsem dalo by se říci „časově zcela vyplněn“.

Zpět k Vltavě. Měl jsem za to, že skupina v roce 2003 ohlásila konec činnosti. Co vedlo členy souboru k tomu, že to opět „dali dohromady“? A je kutnohorský koncert unikátní příležitostí vidět Vltavu opět pohromadě, nebo se jedná o součást koncertní šňůry?

V roce 2003 Vltava ukončila činnost, protože její hlavní osobnost a autor repertoáru Robert Nebřenský pociťoval určité „umělecké vyhoření“. Je to člověk mnoha talentů a snad i proto v něm tehdy převládla touha vyjadřovat se umělecky zase jiným způsobem. Během těch sedmi následujících let nelenil a svůj herecký talent uplatnil například ve filmech Mazaný Filip nebo Tobruk. Teď přišla chvíle, kdy Robert opět dostal chuť vyjadřovat se opět pomocí hudby a písniček, a proto je zpátky i Vltava. V plánu je rozhodně kontinuální pokračování, v příštím roce by se měla natáčet i nová deska.

Podepsal jste se nějak vy osobně - jako rodák - na tom, že si Vltava vybrala ke svému koncertu právě Kutnou Horu? Nebo šlo rozhodování o místě koncertu mimo vás?

Současný management Vltavy jsem pochopitelně upozornil na to, že v Kutné Hoře je v současné době několik míst, kde se koncerty konají, ale samotná realizace koncertu už je vždy v rukou manažera a pořadatele. Každopádně vždycky rád se svými kapelami hraji v Kutné Hoře, beru to jako malou kompenzaci za ty devítihodinové mezikontinentální lety do dálek, kterých už jsem si ve svém muzikantském životě užil opravdu dost. Najednou mohu na svůj koncert třeba přijít pěšky, a to je pro muzikanta velká vzácnost…