Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Kutnohoráci jsou na Vrchlického hrdí

KUTNÁ HORA - Putování za jedním z nejznámějších českých básníků 19. století začneme trochu neobvykle: na březích kutnohorského Páchu.

16.4.2007
SDÍLEJ:

Ilustrační foto.Foto: DENÍK/Michal Bílek

Jeden pseudonym použili dva lidé

Jistě víte, že tento potok (německy Bach, odtud snad jeho trochu hanlivé, nevonící jméno Pách) nese v mapách název daleko poetičtější, Vrchlice. O Vrchlici, či spíše Vysplici, se můžeme dočíst již v Kosmově Kronice české při líčení střetu vojsk Bořivoje II. a jeho bratrance, Oldřicha, knížete brněnského na počátku 12. století. Poetický název potoka či říčky poprvé inspiroval kutnohorského básníka 19. století Josefa Věnceslava Jelínka, který svou romantickou lyriku i povídkovou prózu uveřejňoval právě pod pseudonymem Vrchlický.

V dětství se často s rodiči stěhoval

Daleko známější se však toto jméno stalo díky Emilu Frídovi, kterého většina z nás zná jako Jaroslava Vrchlického. Po Emilově narození se ale přestěhovali do Slaného, kde si otevřeli nový obchod a „útlý hoch slabého zdraví“ zde začal v devíti letech navštěvovat obecnou školu. Po roce přešel na piaristické gymnázium, později, jako nepříliš dobrý student byl dán do soukromé školy. Rodina se zatím mnohokrát přestěhovala, do Domažlic, Ostravy, Čisté u Rakovníka. Sám Emil v dětství často o prázdninách pobýval u strýce Antonína Koláře, faráře v Ovčárech u Kolína.

Profesní dráhu začal jako učitel

Měl se též stát knězem, ale z bohoslovectví přestoupil na filozofickou fakultu, kde studoval historii, románské jazyky a filosofii. Po skončení studií působil nějakou dobu jako vychovatel a učitel němčiny v rodině hraběte Montecuccoli-Lederchi v Livornu. Později krátce učil a nakonec zakotvil v místě tajemníka Českého vysokého učení technického. V roce 1893 byl jmenován mimořádným a o pět let později řádným profesorem všeobecné historie literární s čestným doktorátem Karlovy univerzity.

Zvolil si umělecké jméno Vrchlický

Byl už znám i jako umělec, publikoval nyní pod nám známým jménem Vrchlický. Působil též jako překladatel a redaktor časopisů Světozor, Hlas národa a Česká revue. Spřátelil se se sestrou Karoliny Světlé, Sofií Podlipskou a později se oženil s její dcerou Ludmilou. Počátky rodinného života byly šťastné, později však přišla manželská krize, pramenící v dlouhotrvajícím vztahu Ludmily s hercem Jakubem Seifertem.

Psychika zhoršila jeho onemocnění

Snad i tato záležitost ovlivnila vleklé onemocnění, které poznamenalo závěr básníkova života. Trpěl nejen srdečními obtížemi, ale přidaly se i poruchy psychické. V knize „Zpráva o nemocech slavných“ se píše, že „ Vrchlický se vyhýbal lidem, byl stále rozrušený, mlčenlivý až autistický, později přímo nemluvný“. 9. září 1912 zemřel.

Příbuzní žili v Nových Dvorech

My se však podíváme do doby, kdy byl v plné síle. V článku Jaroslava Hradeckého „Vrchlický v Nových Dvorech“ se dočteme, že Vrchlického sestry a matka zde dlouhou dobu žily. Jeho sestra, slečna Marie Frídová, na novodvorské škole zastávala místo učitelky ženských ručních prací celých deset let. S ní žila její matka a svobodná sestra Antonie, patrně nějak nemocná, protože autor vzpomínky píše, že „snad nikdy nevycházela na ulici.“ Další ze sester, Ema, v Nových Dvorech zemřela a byla zde i pohřbena. „Profesor Jaroslav Vrchlický býval u své matky často přes noc. Po smrti své sestry Emílie tu už nepřespával, ale odcházel nebo odjížděl na nocleh do Kutné Hory k Černému koni.“

Získal čestné občanství

V citovaném článku se dále dovíme, že někdy kolem roku 1907 měl v Nových Dvorech „profesor Vrchlický v sále hostince Na radnici přednášku o Svatopluku Čechovi. Po ní strávili jsme s básníkem veselý večer za zpěvu národních písní. Vrchlický se ukázal nám jako zábavný společník a vypravoval některé komické příhody z vlastní zkušenosti.“ Ve stejném zdroji se dočteme, že umělec často „navštěvoval básníka Antonína Klášterského, který býval na letním bytě v Záboří.“ Na závěr článku je uvedena informace, že „J. Vrchlický byl čestným občanem zdejším a po něm byla pojmenována poslední nová ulice. Také podpůrná jednota zdejší nese jeho jméno.“

Spřátelil se s básníkem

Z Nových Dvorů je do Kutné Hory jenom skok, takže i zde se s naším básníkem samozřejmě setkáme: jako s přítelem kutnohorského rodáka, Pokorného-Pilkulíka. o něm již ve „střípcích z archivu“ byla řeč. Životopisec Pikulíka, Jaroslav Červený, o tom píše: „Opravdové přátelství vyvinulo se během doby mezi Pokorným-Pikulíkem a Mistrem Jaroslavem Vrchlickým. Počalo dopisováním, později zesílilo vzájemným darem knih a naposled utužilo se osobním poznáním.“ Oba umělci se sešli celkem třikrát.

Psal také verše s místní tématikou

Pro Pokorného bylo asi nejvýznamnější setkání konané 23. června 1906. Ten den se totiž uskutečnila přednáška Vrchlického o Karlu Havlíčku-Borovském v sále kutnohorské sokolovny. Při hodnocení Havlíčka jako tvůrce českého epigramu poukázal přednášející na příbuznost tvorby Pikulíka v této oblasti a vysoce ji hodnotil. Zasadil se i o to, že Pikulíkovy verše byly zařazeny do třetího dílu České poezie 19. století. Sám mu navíc věnoval báseň s názvem „Při návštěvě u Pokorného-Pikulíka“. Tyto verše nejsou jedinými, které Vrchlický zdejšímu kraji věnoval. Například návštěvou Čáslavi byla inspirována báseň „Na místě hrobu Žižkova“. Je připsána známému čáslavskému rodáku, Klimentu Čermákovi a vyšla roku 1907 ve sbírce nazvané „Západy“. Na žádost městské čáslavské rady zaslal Jaroslav Vrchlický rukopis básně do Čáslavi s následujícím dopisem: „Cítím se velice poctěn, že si přejete prvopis básně mé a milerád jej postupuji v příloze do Vašich sbírek. Račte vlídně přijati při této příležitosti mé uctivé pozdravy a tlumočiti tytéž panu řiditeli Čermákovi a ostatním všem milým přátelům.“

Vrchlického reliéf je vytesán do skály

Poslední „stopa“ básníkova, u níž se dnes zastavíme, je ovšem již posmrtná. Jde o monumentální reliéf, vytesaný do skály. O jeho vzniku se ve zprávě o činnosti Spolku pro okrašlování a ochranu domoviny v Kutné Hoře dočteme následující: „V roce 1913 navrhl člen výboru spolku advokát JUDr. Hessler, aby spolek dal vysekati jméno velmistra české poesie Jaroslava Vrchlického do strmých pískovcových stěn nad Novými mlýny na pravém břehu Vrchlice, od níž má básník – byť nepřímo – odvozený svůj slavný pseudonym. Myšlenka tato byla pozměněna působením akademického sochaře Josefa Chvojana, profesora zemské řemeslnické školy v Kutné Hoře, z jehož nezištných rukou vyšel r. 1914 veliký medailon básníkova poprsí, vysekaný do pískovcové skály, který teprve po první světové válce mohl být dohotoven a odhalen péčí Sdružení kutnohorského studentstva r. 1919.“

Až tedy půjdete na procházku „na Pách“ nebo k Barboře, ať vám reliér Vrchlického připomene nejen slavného básníka, ale i člověka, jehož život nebyl zrovna procházkou růžovou zahradu a který na své pouti zanechal stopy i v našem kraji.

16.4.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto.

Lidé dnes začnou volit své zástupce do poslanecké sněmovny

Koncert kapely Derby v Souňově

KRÁTCE: Fanoušci skupiny Derby si přijdou o víkendu na své

Národní středisko pro eTwinning udělilo Základní škole T.G. Masaryka certifikát

Kutná Hora – Základní škola T. G. Masaryka Kutná Hora s radostí oznamuje, že získala certifikát kvality za eTwinningový projekt – Spring in my country.

Rozhádaná středočeská koalice se dohodla, že bude jednat dál

Střední Čechy – Jednání za zavřenými dveřmi bylo delší, než se původně očekávalo – a jeho výsledkem se nestalo rázné bouchnutí do stolu, čemuž mohla nasvědčovat silná slova zaznívající na sklonku minulého týdne i ještě tento čtvrtek. Tak se vyvinula páteční schůzka představitelů krizí zachvácené koalice vládnoucí Středočeskému kraji – zástupců ANO, STAN, ODS a Nezávislých Středočechů. Účastníci se shodli, že se u jednacího stolu setkají opět za týden – příští pátek. A podle informací Deníku byla řeč i o tom, že si své postoje nebudou vzkazovat přes média.

Běh je v Kutné Hoře populární. Podílí se i Dačického 12

Kutná Hora – Pokud si vezmete tenisky a jdete se proběhnout kolem Kutné Hory fantastickou přírodou, jistě potkáte pár běžců. Ani tohle město totiž neminul běžecký boom. Kutnohoráci nejčastěji měří své síly na populární Dačického 12.

Zlatý šampion Hakl věří, že vítěznou atmosféru přenese i do Benátek

Benátky nad Jizerou /ROZHOVOR/ – Aby mohl bez problémů reprezentovat v malém fotbale, změnil v létě v tom velkém svou adresu. Už jako opora Benátek se František Hakl podílel na titulu mistra světa, když v Tunisku se skvěle vyladěným českým výběrem ani jednou nezaváhal a po finále s Mexikem (3:0) zvedl vítěznou trofej. Nejen o šampionátu, ale také o přestupu v rámci dvou sousedních účastníků ČFL se sedmadvacetiletý obránce rozpovídal v rozhovoru pro středočeský Deník.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení