Předvedl hru na vzácný kovový vodnářský zvon se dvěma madly. Nástroj byl naplněný vodou a Pfeiffer oběma rukama třel madla. Zvon pak vydával nenapodobitelný zvuk.

„Nikdy jsem žádný podobný zvuk neslyšela. Při jeho poslechu jsem měla pocit, že někde uvnitř někam odcházím,“ uvedla Jana Veselá z Čáslavi s tím, že nejvíce na ni ale zapůsobila skladba věnovaná vesmíru. „Při těchto zvucích a při pohledu na hluboký a tajemný vesmír, který promítali na plát〜ně za biotronikem jsem si uvědomila, jak malí jsme ve srovnání s ním, a jak člověk sám, neznamená vůbec nic. Že jsme tu jen na krátký okamžik, a proto bychom měli být vděční za každý prožitý den, za každou zkušenost, za každého člověka, kterého potkáme. Za něčím pospícháme a zapomněli jsme se pozastavit a vychutnat si radosti obyčejného dne,“ dodala Jana Veselá s tím, že to pro ní byl nezapomenutelný zážitek.

Podle slov Tomáše Pfeiffera lidem, kteří trpěli celý život vážným ekzémem, po ponoření do vody takto zasažených rukou jejich problém zmizel. V závěru si návštěvníci mohli na zvon sáhnout a při hraní na kovový nástroj citít rezonanci a vidět, jak se voda vznáší.