Proč jako kapela začínáte turné v Kutné Hoře? Kromě toho, že je to Vaše rodné město, má to i jiný důvod?
V posledních letech se stalo tradicí, že turné startujeme na 'domácím hřišti'. Klub Česká 1 byl navíc před takřka osmnácti lety místem prvního koncertu, tehdy ještě Banánových rybiček, takže o tom, kde odstartuje turné bylo rozhodnuto.

Proč jste se rozhodli pro Letní parket turné? To kvůli koronaviru?
V létě tohoto roku jsme měli původně vystupovat na největších českých festivalech, povětšinou v roli headlinerů. Po nástupu korona krize bylo jasné, že velké festivaly letos nebudou. Mohli jsme zůstat sedět doma a počkat si na příští rok, jednoznačně však zvítězila touha hrát, potkávat se s fanoušky a vzájemně si předávat energii, a to i za cenu, že budeme hrát menší akce. Rozhodli jsme se, že toto léto pojmeme jako jakousi retro tour po letních parketech, kde jsme před kala kala dobou začínali. Bude to pro nás všechny jedinečný výlet proti proudu času, který si s našimi fanoušky náležitě užijeme.

Budou mít vaše koncerty i nějaký 'charitativní' účel? Pomůžete třeba částí peněz ze vstupného klubu Česká 1?
V období karantény jsme chtěli potěšit naše fanoušky velkým online koncertem. Rozhodli jsme se, že celý výtěžek z koncertu věnujeme Českému červenému kříži, který peníze využije pro domovy seniorů, domovy se zvláštním režimem a také pro Domácí ošetřovatelskou péči Alice. Řekli jsme si, že koncert odehrajeme zcela zdarma. Podařilo se nám sehnat prostředky od našich partnerů na pokrytí nákladů celého koncertu tak, aby každá koruna šla přímo na Český Červený Kříž. Spojili jsme se s kutnohorskou firmou Ruko, která nám vyrobila roušky pro fanoušky, zapojili se i další kutnohorské firmy a celý čistý výtěžek z prodeje opět putoval Červenému kříži. Celkově se povedlo dát dohromady naprosto neuvěřitelnou částku 821.271 korun.

Částečně benefiční podtext měl i první koncert naší Letní parket tour, který proběhl v Kutné Hoře. Část výtěžku koncertu věnujeme na fungování klubu Česká 1, protože je to pro nás naprosto zásadní místo, kde jsme své koncerty odehráli nejen my, ale celá plejáda českých, ale i zahraničních kapel, a jsme moc rádi, že v Kutné Hoře, takto legendární klub máme.

Co budete dělat, pokud na koncert přijde více lidí, než je vládou stanovený počet?
Naše koncerty bývají celkem často vyprodané, takže platí standardní postup. Vstupenky se prodávají pouze do naplnění kvóty návštěvníků pro daný prostor a pak je koncert vyprodán. Chceme, aby se lidi na našich koncertech cítili dobře. Rozhodně nebudeme pouštět na akci více lidí kvůli vidině nějakého vyššího výdělku, neděláme to ani v 'normálních' časech a nevidím důvod, proč na tom něco měnit.

Co je podle vás v současnosti pro umělce, ale i třeba majitele klubů jako je Česká 1, nejsložitější? Dá se tato doba vůbec přežít?
V hudební branži pracuje přímo či nepřímo zhruba 80 tisíc lidí, pro které se zcela zastavil svět. Velká část těchto lidí může mít existenční problémy. Ale doba je složitá pro všechny, nejen pro lidi z hudební branže. My jsme tu především od toho, abychom se pokusili obrátit kormidlo směrem do normálního světa. Chceme pomoci tomu, aby lidi ze sebe setřásli stres, který je skutečným největším zabijákem dnešního světa, aby se bavili, aspoň na chvíli smyli starosti, dobili baterky a předávali si s námi energii. Doba je sice složitá, a pokud se budeme chovat jako vyděšené stádo, nečeká nás nic dobrého. Proto chceme lidem dodávat energii a sílu, protože plní sil zvládneme společně cokoli, a tak čím dřív se vrátíme do normálního světa, tím lépe pro nás všechny!

Jak jste s kapelou trávili období karantény?
Období karantény jsme využili k zdokonalování se v různých dovednostech. Kuba se stal podlahářem, Péťa zahradníkem, Ondra zedníkem a Breny dotáhl k dokonalosti peciválství. Já sám jsem si přes pokročilý stupeň manuální začarovanosti pořídil motorovou pilu a k hrůze svých blízkých začal s dřevosochařstvím. Jelikož kapela je vlastně taková naše širší rodina, denně jsme si volali a psali o svých úspěších a hned jak to bylo možné, jsme se začali stýkat. Tato setkání byla velmi podnětná, stála mě sice mou sbírku destilátů, ale zároveň jsem se zdokonalil v používání udírny u nás na hájence.

Jak jste se těšili na koncerty a fanoušky? Bylo to něco, co vás drželo nad vodou?
S R48 jsem šestnáct let a je skvělé, že i po těch letech bereme každý koncert jako párty s kamarády. Před nedávnem jsem byl za svědka na svatbě našeho kytaristy Petra Lebedy. Večer před svatbou vytáhl Petr notebook s více než deset let starými záznamy z koncertů, cest, šaten a hotelů. Jsem rád, že jsme to období přežili a že jsem velkou část z těchto zážitků již vylouhoval z paměťových center. Každopádně, až se Kuba Ryba naučí psát, bude to podklad pro velké rockové memoáry a nás všechny drží nad vodou to, že můžeme s našimi fanoušky společně psát další a další kapitoly tohoto 'díla'.