Jste učitel, zpěvák, dirigent atd. Kde berete čas a energii na všechny tyto aktivity?

Naštěstí profese dirigenta, zpěváka a učitele se nechají skloubit dohromady a potom máte šanci vytvořit něco moc hezkého pro účinkující i pro posluchače. Je to sice velmi časově náročné, ale výsledek stojí zato. Energii beru z prostého faktu, že moje práce je zároveň i mojí největší zálibou a z části životním naplněním.

Jedním z Vašich posledních projektů je i muzikál Pro koho je brána úzká. Mohl byste ho v krátkosti představit?

Jedná se o autorský studentský muzikál, kde scénář napsal můj kolega Jiří Posselt. Pojednává o části života Ježíše Krista a obsahuje některé pravdy, které jsou v dnešním velmi konzumním a uspěchaném životě důležité a vzácné. Nenazýval bych tento muzikál projektem, ale spíše poselstvím pro všechny posluchače. Už se těším, až po Novém roce začnu s nácvikem.

Jak dlouho jste na něm pracoval?

Vzhledem k tomu, že se jedná o autorskou práci, kde musíte „tak trochu" čekat na inspirativní podněty, přemýšlet nad příběhem a představovat si jeho ztvárnění, a toto vše probíhá vedle mé práce učitele, dirigenta dvou pěveckých sborů a za provozu rodiny, tak od jeho nedávného dokončení uběhly dva roky.

Nacházíte jako vyučující u svých mladých studentů touhu poznávat hudbu? A tím myslím, klasickou hudbu.

U některých svých studentů ano – to je asi ta největší radost pro mě. Klasická hudba musí „chytit", nesmí se vnucovat, jsou některé krásné skladby klasické vážné hudby, které tomu chycení velmi napomáhají.

V naší rychlé době, kdy stáhnutí skladby trvá jen pár vteřin, dokáží Vaši studenti věnovat ty dlouhé hodiny, dny, měsíce i roky trpělivé práci na zdokonalování svého projevu? Nebo to pomalu odpadá a touha rozumět hudbě odchází společně s příchodem chytrých telefonů?

Touha rozumět hudbě opravdu u mnohých pomalu odpadá a není to jen příchodem chytrých telefonů a další moderní elektroniky. Souvisí to s celkovým životním stylem, který nahrává spíše tomu, aby byla hudba vnímána pouze jako kulisa. Velmi často se mi stává, že někteří studenti znají danou skladbu spíše z nějaké úpravy v reklamním spotu, než že by si doma sedli a v klidu si tuto skladbu ze zájmu poslechli. Naštěstí je ještě stále hodně těch, kteří mají o kvalitní hudbu velký zájem a dokazují to třeba i tím, že navštěvují základní uměleckou školu, hrají na nějaký nástroj nebo zpívají ve sboru či sólově, potkáte je na koncertech a představeních. Tací určitě přistoupí na to zdokonalovat se ve svých hudebních projevech a aktivně prožívat kvalitní hudbu ať už populární nebo vážnou.

Učitelský smíšený pěvecký sbor Tyl vedete od roku 1993. To je přes dvacet let. Dokážete si vybavit, jaké byly začátky?

Začátky nebyly úplně jednoduché. Sbor potřeboval mít jasnou koncepci, zvyknout si na nové formy práce a na mnohem větší vytížení než doposud. Došlo ke změnám v repertoáru, jeho podstatnému žánrovému rozšíření, přibyla pravidelná hlasová cvičení, dělené zkoušky na hlasy apod. Přiznám se, že jsem poměrně náročný a mnohdy obdivuji své zpěváky, že zvládnou jako amatéři dostát mým požadavkům.

Vzpomenete na nějaké zásadní „body zvratu" v historii sboru? Události, které nejenom vás osobně, ale i sbor jako celek zásadně ovlivnily?

Tak je to především příchod nových členů a celkové velké omlazení souboru, dále pak možnost nacvičit některé rozsáhlé skladby světové i domácí provenience, jako například Stabat Mater Antonína Dvořáka, Requiem W. A. Mozarta nebo Velkou mši c moll od téhož autora, potom spolupráce na větších hudebních projektech jako byl „Pontes" v Praze nebo „Operní týden" v Kutné Hoře či „Mezinárodní hudební festival Kutná Hora". Opravdu velkou a podstatnou událostí bylo získání zkušebních prostor ve Spolkovém domě a tím po mnoha letech nejistoty dlouhodobé vytvoření pevného zázemí sboru.

Se sborem máte za sebou mnoho vystoupení na zajímavých místech po celé České republice. Jsou některá z nich něčím opravdu výjimečná či specifická?

Tu výjimečnost bych chápal ve dvou rovinách – ta první je umělecká a ta druhá je lidská nebo jak rád říkám „člověčí". V umělecké uvádím jednoznačně opakované koncerty s orchestrem Virtuosi di Praga v pražském Rudolfinu a hlavně jedinečnou možnost zazpívat si na prknech Národního divadla. V té lidské máme spoustu krásných zážitků, které by samy o sobě vydaly na několik stran vzpomínek, zmíním alespoň společné muzicírování se slovinským sborem Divača, s pražskými sbory Hlaholem a Gaudiem, se slavičínským sborem Cantare a cimbálovou muzikou Klobučan z Valašských Klobouk.

Vánoční mši Jana Jakuba Ryby dirigujete již poněkolikáté, jaký k ní máte osobní vztah?

Tuto skladbu jsem poznal v době svých středoškolských studií v 80. letech, takže už ani nespočítám, kolikrát jsem si ji zazpíval nebo dirigoval. Častá provedení přinášejí s sebou nebezpečí jistého zevšednění a to bych rozhodně nechtěl, takže se snažím udržet si nadhled a jistou vzácnost. Přečetl jsem několik velmi zajímavých a fundovaných publikací o Jakubu Janu Rybovi. Vzhledem k tomu, že si po celý svůj život vedl pečlivé deníky, tak máme možnost podrobněji nahlédnout do jeho života. Mám tuto skladbu velmi rád, protože je ryze českým odrazem radosti z narození Ježíše Krista, je vyjádřením naděje člověka, který byl vpravdě osvícencem v bídě, častém nepochopení rožmitálských obyvatelů, jeho nadřízených, člověka, který miloval děti a chtěl, aby měly jednou lepší život než on. Mám ji rád pro její prostotu, jednoduchost, srozumitelnost a zároveň krásu.

Co pro Vás vůbec znamenají Vánoce, advent a končící rok?

Vánoce jsou pro mě tou nejradostnější oslavou narozenin Ježíše Krista, Syna Božího, který přišel na tento svět, aby nás zachránil a přiblížil k Otci – Stvořiteli. Není krásné pojmout Vánoce jako oslavu čisté lásky Toho, který právě z lásky k nám nakonec obětoval sám sebe pro naši záchranu? V době adventu máme jako muzikanti napilno s přípravou vánočních koncertů, ale přesto se snažím přemýšlet nad uplynulým rokem, trochu bilancovat a hlavně děkovat a být vděčný za vše, co jsem já, moje rodina, blízcí a kamarádi za ten rok prožili. Začal jsem radostí a končím v odpovědi na tuto otázku radostí, kterou právě prostřednictvím hudby chci se svými zpěváky šířit dál a předat co největšímu počtu lidí.

Ve svém životě máte za sebou mnoho úspěchů. Kam se obracíte nyní, co je Váš další velký cíl?

No, úspěchy chápu jako výslednici svého obdarování, za které vděčím Bohu, vděčnost dává sílu k pokoře a přináší zdravé uspokojení, naplnění a radost, kterou mohu rozdávat všem okolo sebe. To je jeden z mých velkých, stálých cílů, za který chci bojovat.Pracuji s bezvadnou partou lidí, pro které je zpěv nejenom zálibou, ale vztahem, upřímnou srdeční záležitostí – děkuji za tak krásný dárek pro mě jako sbormistra. S tím souvisí můj další velký cíl, a sice mít dostatek moudrosti k udržení této skutečnosti. Když se nám podaří k tomu všemu jako „bonus" nacvičit nějaké větší dílo ze starších slohových období, třeba baroka nebo renesance, tak k tomu pouze dodám: „Jo, super!"