Hosty přivítal Jan Mičánek, zakladatel muzea, který zároveň jmenovitě poděkoval všem, kteří se na vzniku muzea podíleli, svou prací, konzultacemi nebo darováním předmětům do expozic. „Tohle místo má krásnou atmosféru a přímo si říkalo o spojení s historií českého venkova,“ uvedl Mičánek v úvodním proslovu.
„A několik náhod nás přivedlo právě k lidovým krojům. Během několikaletých příprav mě překvapilo, kolik existuje lidí, kteří mají o toto téma zájem, kteří pomohli s budováním sbírky,“ dodal a na závěr uvedl: „A co na tom všem bylo nejzajímavější? Muzeum celou tu dobu vznikalo především díky místním lidem. Muzeum je důkazem, že když se do něčeho pustíme, dokážeme velkou věc, která bude přinášet radost.“
„Dva a půl roku jsem čekala na tento den, až se muzeum otevře a zapíše se do dějin oboru – tedy etnologie i muzeologie,“ uvedla Irena Štěpánová, vedoucí katedry etnologie na Karlově univerzitě. „Otevření muzea navazuje na silnou tradici sběratelství, ale také na velké zemské a národopisné výstavy a střídavý zájem o lidovou kulturu. Věřím, že nová expozice najde brzy své spokojené návštěvníky, kterým nabídne poznání i potěšení,“ doplnila ještě Štěpánová.
Součástí slavnostního otevření bylo také hudební vystoupení, a to rovnou tří lidových kapel reprezentujících různé kraje. Představila se Pošumavská dudácká muzika (Die Böhmerwald-Dudelsackmusik z okolí Strakonic a šumavského Podlesí), dále pak Skřipácká muzika z Jihlavska (skřipácká muzika je na Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky) a cimbálová muzika Friška z Kyjova.
Kresby zabraly roky
Kromě otevření muzea proběhl také slavnostní křest nové knihy Atlas lidových krojů České republiky s autorskými kresbami Pavly Hampton a popisy jednotlivých krojů od Jana Kuči, kurátora sbírek muzea. „Já jsem kresbami opravdu strávila dva roky, každý den. Sama jsem na sobě musela hodně zapracovat, látky a kroje jsem posledy kreslila na vysoké škole,“ řekla Pavla Hampton, ilustrátorka knihy.
„Ilustrace vznikaly všechny pomocí tabletu, protože šlo o to zachytit co nejvěrněji podobu látky, výšivky, každý detail. Těch ilustrací je přes 200 a pro obličeje některých postav jsem se inspirovala i ve své rodině. Jedna postava má obličej mé babičky, jsou tam také mé dvě dcery,“ doplnila Pavla Hampton.
Jan Kuča následně ve svém proslovu nastínil, jak složitá byla práce shromažďování informací k jednotlivým krojovým oblastem a jejich oděvům. „Některé kroje vídáme poměrně často, kroje jiných oblastí ale bylo třeba doslova vypátrat. Sháněli jsme podklady, popisy oděvů, čerpali jsme z fotografií, konzultovali jsme, byla to doslova úmorná práce. Ale jsem velmi rád, že jsem měl možnost se na budování expozice i vzniku knihy Atlas krojů podílet,“ uvedl Kuča, sám sběratel lidových krojů.
Knihu následně pokřtil Martin Šimša, ředitel Národního ústavu lidové kultury, a Tereza Matyska Mičánková. „Velmi si cením snahy autorů zaplnit bílá místa na mapě krojů, kde – jak by se mohlo zdát – žádné kroje nejsou. Neúplnost informací a znalostí mohla být přímo odrazující. Přesto se podařilo dát dohromady tento ucelený soubor spolu s určením období, jak nošení krojů v jednotlivých oblastech zanikalo. Ten, koho zajímá lidový oděv, si knihu určitě s chutí prostuduje,“ uvedl Šimša. Na závěr pak přečetla Tereza Matyska Mičánková pasáž z úvodní části knihy.
Během celého odpoledne pak hosté měli možnost postupně si nové expozice muzea prohlédnout, poslechnout si hudbu výše jmenovaných hudebních kapel, občerstvit se a samozřejmě obdivovat kroje. A to nejen v expozici, ale také přímo na některých hostech, kteří se do Ostrova sjeli z různých krajů České republiky i ze zahraničí.
Edita Dvorská