Gryčovi hrají ve složení: Tomáš Gryč (zpěv, kytara, basová kytara), Pavel Gryč mladší (elektrická kytara), Sabina Vokálková (zpěv, vokál), Aleš Zmrzlík (zpěv, kytara) a Pavel Gryč starší, který má na starosti ozvučení. Své společné první vystoupení odehráli na Silvestra roku 2012. Kapela se zabývá především tanečním žánrem a zahrají cokoliv od dechovek, country, rocku až po popové písně. Můžeme se s nimi setkat na tanečních zábavách, plesech a soukromých či veřejných akcích.

Jak vás vlastně napadla prvotní myšlenka dát dohromady kapelu?
Sabina Vokálková: Tak mě by to nenapadlo ani ve snu. Zpívání byl můj takový tajný sen, ale to, že se stal realitou, má na svědomí Tomáš. Všechny prvotní myšlenky vycházely právě od něho. Vlastně se nás ani moc neptal. Do té doby mi vyhovoval zpěv v koupelně.


Sabino, čím se ještě zabýváte krom hudby?
Sabina Vokálková: Pohybuji se v automobilovém průmyslu a pracuji jako dispečerka v jedné francouzské firmě v Ovčárech. Také mám fenku bordeauxské dogy jménem Sheryl. V létě jezdíme na chatu na ryby a v zimě na hory.


A co vaši příznivci, jak to vidíte z vašeho pohledu vy?
Sabina Vokálková: Jsou skvělí, zatím po náš ještě žádnými předměty neházeli, takže lidem se to zřejmě líbí, a pokud to takhle půjde dál, my budeme rádi pokračovat.


Řekněme, že to přišlo vlastně samo?

Aleš Zmrzlík: V podstatě ano. Všichni pocházíme od malička z rodin, kde byla hudba a zpěv na denním pořádku. Vystupovali jsme 
v různých skupinách, které se dříve či později rozpadly. Díky tomu, že jsme taková muzikální rodina, bylo na místě, že při různých rodinných oslavách jsme vzali nástroje a zpívali jsme pro naše blízké a pro radost.

A kdy jste poprvé vystoupili někde před publikem?

Aleš Zmrzlík: Naostro jsme vystoupili na Silvestra roku 2012 v naší oblíbené hospůdce u Zicháče, kde mimo rodiny byli i kamarádi 
a přátelé. A jelikož se vystoupení povedlo a mělo ohlas 
i u cizích lidí, řekli jsme proč to nezkusit. V podstatě tak nějak vznikla ona myšlenka 
pokusit se v tomto seskupení začít vystupovat i jinde.
Tomáši, kdy jste se vlastně vy začal věnovat muzice?

Tomáš Gryč: Od roku 2006 jsme s Pavlem hráli dlouhá léta v kapele NeruShit, se kterou jsme projeli kus České republiky. Bohužel jsme před dvěma lety skončili kvůli nejen pracovnímu, ale i hudebnímu vytížení našich členů. I když jsme hráli podle mého názoru kvalitní hudbu 
s vlastními texty. Tohoto názorů byli i čtenáři Kutnohorského deníku v době, kdy jsme vyhráli Kutnohorského Otíka. Nakonec se nám nepodařilo prorazit, protože dnes lidé, kteří přijdou na zábavu, chtějí slyšet písničky, které znají a mohou si je zazpívat.


A tehdy jste se rozhodli založit současnou kapelu 4G? 

Tomáš Gryč: Ano, a proto jsme tehdy založili kapelu 4G, se kterou hrajeme od dechovek, country až po pop a rock. Naší předností je hraní nejnovějších hitů od známých českých kapel.
Máte nějakou veselou historku 
z vystoupení, která vás opravdu pobavila?
 Sabina Vokálková: Ano, máme jeden takový veselý zážitek. Když jsme totiž úplně poprvé hráli v Zásmukách, tak místní občané si zpočátku mysleli, že se jmenujeme 4G jako čtyři gayové. (smích)

V roce 2006, když jste se stal členem kapely, kolik vám vlastně bylo?


Pavel Gryč ml.: V té době mi bylo čtrnáct let, ale první písničku jsem zahrál na elektrickou kytaru dědovi k šedesátým narozeninám, když mi bylo osm let. Následně jsem se začal učit na kytaru u Josefa Vébra a Břéti Vojtíška.


A kdo patří mezi vaše hudební vzory?

Pavel Gryč ml.: Mezi mé vzory patří Slash a Joe Satriany. Většinou můj čas na koncertech začíná dlouho po půlnoci, kdy si můžeme zahrát Guns and Roses, AC/DC nebo Judas Priest. Máme to 
v repertoáru, ale tento žánr můžeme hrát jen na některých akcích, jako je třeba motorkářský sraz. Na mysliveckém plese to opravdu nejde.


A co vy, Pavle? Neuniklo, mi, že v kapele hrajete také důležitou roli?

Pavel Gryč st: Mám na starosti zvučení, což ve finále je asi to nejdůležitější, protože celková atmosféra se musí udělat co nejpříjemnější. 
I když musím říct, že u France Josefa na nás přijela policie kvůli rušení nočního klidu. Trochu mi totiž ujela ruka, ale když se tančí na stole, nemůžu si pomoci. (smích) Také fotím a točím videa 
a spravuji internetové stránky kapely.


Aleši, vy prý již několik let působíte ve své vlastní kapele?

Aleš Zmrzlík: Ano, je to tak. Řekněme, že v podstatě bez přestávky dvacet let hraji ve své rodné kapele z Nového Jičína pod názvem Apači.
Tomáš Gryč: V severomoravském kraji je to bezesporu již legendární skupina s velkým zázemím fanoušků a častým vystupováním. I to je jeden z důvodů jeho vytíženosti, proč skupina 4G občas hrává jen ve třech.

Aleš vystupoval za celou svou hudební kariéru ještě s mnoha dalšími kapelami, že?

Tomáš Gryč: Ano, vystupoval se spoustou našich předních kapel či muzikantů. Například s kapelami Olympic, Katapult, Chinaski, Fleret,Turbo, Citron, Tublatanka nebo s Vlastou Redlem, Milošem Dodo Doležalem 
a dalšími. Mimo hudbu má dost podobné koníčky, 
stejně jako ostatní členové skupiny. Takže turistiku, squash, tenis, cestování 
a plavání.


Jak byste jako kapela zhodnotili uplynulý rok 2013?

 Sabina Vokálková: 
Určitě kladně. Začali jsme vystupovat, učili jsme se novým věcem, zkoušeli a zkoušeli. Největší změna to byla určitě pro mě. Kluci už s vystupováním zkušenosti mají, ale já jsem hrozná trémistka, takže zvykat si na pohledy lidí nebylo úplně jednoduché. Naštěstí jsem přišla na to, že když si dám sklenku vína, jde to samo.


Sabino, jaké je vaše životní krédo?

Sabina Vokálková: Radost vstupuje do našeho života, když máme co dělat, co milovat a v co doufat. Kdo má rád zvířata, má rad lidi.

Dávali jste si jako kapela nějaké předsevzetí do nového roku?
 Sabina Vokálková: Nahlas jsme nic nevyslovili, ale určitě si myslíme všichni totéž. Aby nám to hrálo, lidi nás poslouchali, byl o nás zájem. Abychom se stále zdokonalovali a neusnuli na vavřínech.