Ukázalo se, že toto zaměření bylo šťastné, neboť přineslo spoustu zajímavých námětů, umožnilo spolupráci s dalšími lidmi a také přitáhlo pozornost diváků či účastníků. Program byl sice časově o něco kratší než při prvním ročníku, ale co se týče programu, byl ještě bohatší. To pochopitelně kladlo velké nároky na organizaci. Tu měl na starosti především organizační tým vedený Vladimírem Císařem. Avšak některé složky programu byly „v režii" dalších lidí, kteří tak festivalu výrazně pomohli. Např. Jiří Capoušek, bývalý a stále nadšený železničář pro sobotní železniční oslavy nabídl provoz svojí dětské zahradní železnice, která se nachází v blízkosti kutnohorského hlavního nádraží. Součástí festivalu byly, podobně jako vloni, také dva Kutnohorské podvečery (U Kata 29.10. a 31.10). Z nich každý byl zaměřen na jedno z výše uvedených výročí. Na pořadu věnovaném Janu Pernerovi vystoupil se svojí přednáškou Ladislav Maixner, znalec jeho života a díla. O hudební složku Podvečera se postarali mladí manželé Lucie a Petr Kavánkovi, kteří přítomným divákům učarovali krásným zpěvem, hudebním doprovodem a také milým, skromným vystupováním. O odbornou stránku sobotního Kutnohorského podvečera se postaral Martin Navrátil, autor knihy „100 let místní dráhy Kutná Hora – Zruč nad Sázavou". Přítomným zazpívala několik písniček ze svého repertoáru mladá nadějná zpěvačka Johana Jeřábková. Oba podvečery doplnily tradiční dokumentární filmy. Festival byl oficiálně a slavnostně zahájen v pátek 30. října v 18 hodin v konferenčním sále hotelu U Kata, a to za přítomnosti Zdeňka Štefka, radního Středočeského KÚ pro oblast kultury, Martina Starého, starosty Kutné Hory, a Josefa Viktory, kutnohorského místostarosty. O slavnostní atmosféru se zasloužil také USPS Tyl pod vedením Zdeňka Licka. Pěvecký sbor zaměřil své vystoupení jednak na kutnohorské 19. století, jednak na tématiku železnice, to když zazpíval veselou písničku o stanicích na kutnohorsko – zručské dráze. Součástí úvodního večera byla také vernisáž výstavy litografií nedávno zesnulého výtvarníka Jiřího Boudy. Vystavená díla jsou vlastně poctou železnici, a to jak „portréty" různých historických „mašin a mašinek", tak také zobrazením zvláštní a poetické krajiny kolem tratí, nádraží, prostorů nástupišť, čekáren.. Ze všeho dýchá láska Jiřího Boudy k železnici. Organizačně nejnáročnějším dnem byla bezpochyby sobota 31. října. Už od rána bylo na nádraží Kutná Hora – město rušno, protože se blížily oslavy 110. výročí dráhy. Ty vypukly v deset hodin, a to za přítomnosti velkého množství návštěvníků. Na trase mezi hlavním nádražím a Poličany vozil zájemce vyhlídkový historický motoráček „Hurvínek", na peróně vyhrávala county kapela Trampoty, prodávala a podepisovala se kniha o této trati, naproti nádražní budově si lidé prohlíželi rekonstruované vagóny. V interiéru jednoho z nich se promítal více než dvouhodinový filmový záznam o cestě vlaku do Zruče a zpět. Z výtopny vyjely k prohlídce drezína a moderní sněhová fréza. Dětem se v malé zimní zahradě vyprávěly pohádky o mašinkách a mnozí zájemci také využili odborně vedený malý poznávací okruh, do něhož byla zahrnuta návštěva mimořádně otevřené bývalé nádražní budovy s malou výstavou kopií starých pohlednic a fotografií s tématikou místní dráhy.

Program na nádraží probíhal dopoledne i odpoledne a je nutné, aby byl připomenut jeden moc důležitý „sponzoring shůry", totiž nádherné slunečné počasí. V sobotu večer se v sále staré sokolovny rozezněly tóny lidových i novějších písniček v podání malé kapely S. Jelínka. Začala tancovačka „Trochu v duchu 19. století", pořádaná Sokolem Kutná Hora. V jejím úvodu velkolepě nastoupil soubor Sokola z Paběnic, v krásných krojích a ve třech kolonách (24 tanečníků) ohromil ty, kteří dosud neměli možnost jej vidět při provedení České besedy. Plesoví návštěvníci si také mohli prohlédnout malou, ale působivě naaranžovanou výstavku českých krojů ze sbírky paní Zvoníkové z Kutné Hory . Mladí členové Sokola pak předvedli ukázku lezení na bouldrové stěně. Neděla byla vyhrazena dvěma blokům přednášek, z nichž většina se opět vázala k železnici či přímo k místní dráze. A platí to samé, co vloni, že všechny přednášky a referáty byly pečlivě připravené a působivě přednesené. Potěšitelné bylo i to, že v auditoriu zasedlo více posluchačů než vloni. Posledním pořadem festivalu byl křest knihy Miroslava Štrobla „Uctivý služebník" Autor knihy připravil pro početné publikum také zajímavý program: ukázky z knihy přečetl Ota Fiala, stylovými písničkami dotvořil atmosféru večera Josef Matura. Na knížku se připilo vínem z kutnohorského vinohradu Jozefa Žáčka. Poté byl druhý ročník festivalu slavnostně zakončen. Jak jej hodnotí předseda organizačního výboru Vladimír Císař? „První ročník byl úspěšný, a tak byla přirozeně obava, jestli se podaří stejně i ten druhý. Nyní už můžu říci, že všechno vyšlo dobře. I počasí nám bylo nakloněno. Zopakovala se dobrá spoluprááce v realizačním týmu a navíc, díky tématu, jsme nalezli pomocnou ruku i na dalších místech, především mezi bývalými i současnými železničáři. Myslím, že jsme všichni společně cítili, aniž bychom si to řekli, že je potřebné narozeniny této trati oslavit a také připomenout, že místní dráha představuje kus naší místní historie, nejen té technické. Musím poděkovat všem, kteří se na realizaci tohoto festivalu podíleli. A také Středočeskému kraji, městu Kutná Hora i mnoha sponzorům, kteří pomohli materiálně. Všechno dohromady dává dobrý důvod začít přemýšlet o ročníku třetím."