Doba není jednoduchá, sotva skončila pandemie covidu, začala válka na Ukrajině. Jak složité je nyní organizovat kulturní akce?

Organizovat kulturní akce není jednoduché ani v takzvaných klidných dobách. Teď je to ale ještě o něco složitější. Návštěvník většinou sleduje hotový produkt. Tomu ale předchází řada kroků a jednání. Nejpříjemnější je vymyslet program, oslovit účinkující a přizvat je ke spolupráci. Těžší je pak sehnat finanční prostředky na pokrytí všech nákladů a to nejen honorářových, ale i za dopravu, ubytování, stavbu krytého pódia pro orchestr, proplacení půjčovného za židle pro diváky, protože v majetku města jich není dostatek, a další. V dnešní složité době jsem proto obzvláště vděčná všem našim partnerům, kteří našli způsob festival finančně podpořit a tím umožnit jeho konání.

Operní týden se znovu uskuteční v červnu a tři večery se odehrají na tradičním místě - nádvoří Vlašského dvora. Podle čeho jste vybírala letošní repertoár?

Vlašský dvůr je velice krásné a inspirativní prostředí, kde působí genius loci. Nás oslovil již v roce 1995, kdy jsme zde inscenovali našeho prvního Dalibora. Doufám, že se i v budoucnosti podaří najít další tituly, které mu budou „slušet“. Při sestavování dramaturgie letošního 25. ročníku jsem se snažila připomenout alespoň některé hudební žánry, které se v uplynulých letech na festivalu prolnuly.

Operní týden pokračoval představením Rigoletto.
OBRAZEM: Operní týden v Kutné Hoře pokračoval představením Rigoletto

Název festivalu odkazuje k opeře, ten má však mnohem širší záběr. Které "neoperní" večery nabídne?

V úvodu zahajovacího večera sice zazní tři operní ukázky, ale těžiště spočívá ve skladbě Carla Orffa Carmina Burana. Je to jedna z nejpopulárnějších a nejoblíbenějších skladeb jak odborné, tak laické veřejnosti. Bezprostředně po premiéře v roce 1937 ve Frankfurtu nad Mohanem dosáhla obrovského úspěchu v Německu a po druhé světové válce následoval i úspěch celosvětový. Hudba Carminy Burany je pro svoji dramatičnost často používána jako hudba filmová – příkladem může být film Excalibur.

Druhý večer jsem situovala do konventu bývalého cisterciáckého kláštera v Sedlci. Naplněn bude hudebním žánrem, jehož jméno má v názvu mužské vokální kvarteto The Swings. Repertoár kvarteta zahrnuje jak americké, tak i české písně. Jedná se o velmi slavné jazzové standardy (It's Only A Papermoon, Rent Party Blues, Mood Indigo, Straighten Up and Fly Right), českou klasiku (Klobouk ve křoví, Nebe na zemi…) i méně známé melodie, jejichž společným jmenovatelem je vždy na míru The Swings komponované stylové vokální aranžmá.

Třetí večer bude patřit muzikálu. Z několika možností nakonec padla volba na Noc na Karlštejně, možná i z nostalgických důvodu. Můj manžel tento titul nastudoval a dirigoval v pražském Hudebním divadle Karlín od premiéry v dubnu 2004 až do derniéry v prosinci 2018. Snažili jsme se už dříve tento muzikál do Kutné Hory přivézt, ale bohužel bez úspěchu. Podařilo se to až letos, díky pochopení a vstřícnosti vedení Východočeského divadla Pardubice. Myslím si, že na Vlašský dvůr patří.

Které naopak budou veskrze operní?

Opeře bude už tradičně patřit poslední večer. Pro závěr letošního jubilejního 25. ročníku jsem zvolila operní drama Giuseppe Verdiho Otello, mistrovské dílo o tragické lásce, žárlivosti a intrikách. Spojením dvou velikánů vzniklo operní dílo, ve kterém se spojilo nesmrtelné shakespearovské téma s hudbou zralého skladatele a člověka. Mně osobně se dostalo pod kůži“ po zhlédnutí záznamu představení v Royal Opera House v Londýně, v nastudování Sira Antonia Pappana. Uvedením tohoto díla dáváme publiku možnost seznámit se s touto operou, která je kvůli svojí interpretační náročnosti uváděná jen velmi sporadicky, a to nejen u nás. Věřím, že soubor opery Divadla F. X. Šaldy v Liberci se svými hosty předvede jako již tradičně perfektní nastudování i provedení. Sama už se velmi těším.

Ze závěrečného večera festivalu Operní týden v Kutné Hoře, který patřil Enricu Carusovi.
OBRAZEM: Závěrečný večer Operního týdne v Kutné Hoře patřil Enricu Carusovi

Velmi pestrá je i nabídka protagonistů. Které byste takzvaně vypíchla?

V průběhu celé historie festivalu se snažíme přivádět do Kutné hory vedle renomovaných umělců i talentované mladé. I letos se objeví mezi účinkujícími řada zajímavých osobností. Mohu zmínit například sólistku Národního divadla v Praze, sopranistku Janu Siberu, a jejího kolegu tenoristu Martina Šrejmu, sólistu SND v Bratislavě, rovněž tenoristu Michala Lehotského, barytonistu Mariana Lukáče, nositele Ceny slovenského literárního fondu, za roli Jaga (2019), mladého a perspektivního sólistu ND v Brně barytonistu Romana Hozu, který je od sezóny 2020/21 navíc sólistou Deutsche Oper am Rhein v Düsseldorfu, činoherce Petra Štěpánka, dirigenty Jiřího Štrunce, Martina Doubravského, režiséry Oldřicha Kříže, Petra Novotného nebo Severočeskou Filharmonii Teplice.

Odpusťte mi tu otázku, ale nedá mi nezeptat se… Jak se vám festival organizuje bez Františka Drse? Je to pro vás náročné, myslím hlavně psychicky?

Ano, je. Jeho osoba je s festivalem velmi úzce spjata. Hrát operu na Vlašském dvoře byl vlastně jeho nápad. Těsně po jeho odchodu se festival kvůli pandemii nemohl konat. V té době bych to byla asi psychicky nezvládla. V loňském roce jsem se rozhodla na přání vedení města Kutné Hory festival uspořádat v původně plánovaném termínu. Na dokončení všech rozpracovaných úkolů jsem měla pouhých šest týdnů. Byla to taková smršť, že na nějaké velké smutnění nebyl čas. Lhala bych ale, kdybych nepřiznala, že se mi oči často zamlží, a to nejen při plánování a chystání Operního týdne, který je pro mne velmi emotivní záležitostí. Byli jsme spolu s manželem 45 let… Když si s něčím nevím rady, nebo se nemohu rozhodnout, a nemusí to být pouze profesní záležitosti, vždycky přemýšlím, jak by to řešil František a věřím, že mi tam odtud, kde je, pošle svoje myšlenky a rady.

Dirigent František Drs s KSO.
Zemřel dirigent František Drs

Jaký mají z vašeho pohledu lidé zájem o kulturu v dnešní době? Vědí ještě vůbec, co to je, nebo si díky pandemii odvykli?

Věřím, že kulturní lidé si cestu ke kultuře vždycky najdou, protože kultura je v našem podvědomí zakořeněná velmi silně. Mluvím z vlastní zkušenosti. Po odchodu manžela jsem nemohla poslouchat koncerty ani sledovat operní či jiná představení. Jednou jsem si v době pandemie na chvilku pustila záznam představení Fausta z archivu Metropolitní opery. To mě vrátilo zpátky.

I v dnešní komplikované době musíme hledat možnosti, jak na chvíli odložit problémy a starosti. Kde jinde než v přírodě a jak jinak, než s pomocí kulturních prožitků. Při znovuotevření velkých operních domů a koncertních sálu po skončení pandemických omezení jsem se sama přesvědčila o touze lidí po kulturních zážitcích. Beznadějně vyprodaná představení a koncerty v Mnichově, Vídni, Bayreuthu, Římě, Neapoli a jinde jsou toho důkazem.

Bude-li dostatek zajímavých a kvalitních akcí, návštěvníci přijdou. Je jen na nás pořadatelích postavit vstupné tak, aby si každý mohl zvolit vyhovující cenovou relaci a koupit si vstupenku podle svých možností. Vidím to i na zájmu o Operní týden. Přestože zatím běží předprodej jen prostřednictvím internetu a mojí emailové adresy, jsou některé cenové relace vstupenek zcela a jiné téměř zcela vyprodané.

Karolina Hromádková (12. června 1952), operní pěvkyně (koloraturní a lyrický soprán), majitelka umělecké agentury, která organizuje Operní týden v Kutné Hoře. Působila jako dlouholetá ředitelka Západočeského symfonického orchestru v Mariánských Lázních. Nad letošním ročníkem Operního týdne převzala záštitu hejtmanka Středočeského kraje Petra Pecková a starosta města Kutné Hory Josef Viktora. Festival se koná za podpory Středočeského kraje a města Kutné Hory.