Cílem bylo postavit budovu, která bude spojena s místností pro Měšťanskou besedu a zpěvácký spolek.

Jako první počin spolku pro stavbu divadla je uváděna koupě pozemku. 29. května roku 1867 byla předložena kupní smlouva, z níž je patrné, že spolek koupil pozemek od Konráda Arthura Fígra za 600 zlatých. Fond pro výstavbu divadla ovšem činil 765 zlatých, a tak nezbyl dostatek peněz na to, aby se s výstavbou mohlo začít.

Ovšem členové spolku se nevzdávali a brzy se jim dostalo darů, které umožnily se stavbou pohnout. Občané darovali peníze i materiál na stavbu. S dvěma tisíci zlatými přispěla i Záložna čáslavská, která nadále divadlo finančně podporovala. Finančně přispěli také virtuosové Alexander Dreyschock a Ferdinand Laub. Svolili totiž k tomu, aby se výtěžek z jejich koncertů použil na stavbu divadla.

Se stavbou se začalo už v červnu téhož roku. Budovu ve stylu romantického historismu navrhl Josef Spudil, ředitel hlavní dívčí a nižší reálné školy v Čáslavi. Náklady na stavbu divadla činily přes 24 tisíc zlatých.

28. října 1868 byla stavba schválena kolaudační komisí a přes zimu se dodělaly drobnější vnitřní úpravy. Oponu a vnitřní výmalbu namaloval navrhovatel budovy Josef Spudil.

Dusíkovo divadlo bylo slavnostně otevřeno 28. února roku 1869. Ochotníci tam poprvé sehráli veselohru Františka Jeřábka nazvanou Cesty veřejného mínění. Ještě před jejím uvedením se v divadle uskutečnilo několik plesů.  O rok později byl přikoupen další pozemek, díky čemuž se okolí divadla rozšířilo o zahradu a prostor pro pořádání letních zábav.

V dubnu roku 1872 mohl divadlo postihnout požár. Ochotníci jej však hned zažehnali. Vzplanul petrolej v lampách v zákulisí, které byly strženy oponou. Také 16. leden 1911 se mohl stát divadlu osudným. Z neznámých důvodů začala na první galerii doutnat podlaha. Naštěstí nájemce restaurace ucítil kouř a včasným zákrokem zabránil vzniku požáru.

Do třetice se divadlo ovšem zachránit nepodařilo. 1. ledna 1923 divadlo zachvátily plameny. Ty se rozšířily ze skladiště dekorací, příčina požáru se nevyšetřila. Ačkoli hasiči i občané hasili, co jim síly stačily, oheň byl silnější. Popelem lehlo hlediště, jeviště, skladiště rekvizit i dekorací.

Dva dny po požáru městská rada, správní rada divadla i ochotníci promluvili k občanům, kteří znovuobnovu divadla podpořili. Ozvali se dokonce krajané z Ameriky, použit byl výtěžek z vánočního bazaru a úvěr poskytla opět Záložna čáslavská. Dne 16. března 1924 bylo divadlo znovu otevřeno.