Peníze, které byly vybrány za vstupné na představení, byly věnovány na koupi nových zvonů do kostela, který zjara téhož roku vyhořel. Tím ovšem jejich dobročinnost neskončila. V následujících dvou letech peníze vybrané na představeních podporovaly stavbu čáslavské nemocnice.

Kde se hrávalo

Ochotníci neměli vlastní jeviště. Hrávali v zasedací síni čáslavské radnice a dekorace si zapůjčovali z domácího divadla rodiny Josefa Paula Dreyschocka, purkrabího na Žákách.

Vlastního jeviště se čáslavští ochotníci dočkali v roce 1844. Umístěno bylo v sále hotelu U králevice, což je současný Grand hotel. S jevištěm pomohl Josef Dlábek, který poskytl finanční dar, a pan Heš. Ten jej sestavil a vymaloval. První hra, kterou na novém jevišti herci odehráli, byla Láska v nárožním domě.

O rok později byla na scéně U králevice uvedena tehdy zcela nová hra Josefa Kajetána Tyla, Paní Marjánka, matka pluku, v níž si roli Sekáčka zahrál sám autor. Ten se objevil ještě v dalších třech hrách. Všechny se hrály ve prospěch čáslavské nemocnice.

Hrálo se hojně, do doby výstavby divadla sehráli ochotníci přes sedm desítek her, kterými podpořili chudé ženy z Krkonoš, chudé děti z Čáslavi, školní fond, stavbu Národního divadla a také stavbu svého vlastního, čáslavského divadla.

Nově založené divadlo

Od roku 1869 hráli ochotníci v nově založeném Dusíkově divadle, kde se uvedli Jeřábkovou veselohrou Cesty veřejného mínění. Ochotnický spolek udržoval vždy velmi dobré vztahy s pražskými scénami, zejména s Národním divadlem.

Díky tomu do Čáslavi přijížděli významní umělci, aby zde hráli spolu s čáslavskými nadšenci v nejrůznějších hrách. Namátkou lze zmínit například Olgu Scheinpflugovou, manželku Karla Čapka, Jarmilu Kronbauerovou či Zdeňka Štěpánka.

Čáslavští ochotníci ve hře Prodaná nevěsta, kterou sehráli společně se zpěváckým spolkem v roce 1901.

Čáslavští ochotníci ve hře Prodaná nevěsta, kterou sehráli společně se zpěváckým spolkem v roce 1901. Foto: Podoubraví / J. Hruška

Při oslavách stého výročí založení spolku, v roce 1941, bylo spočítáno, že ochotníci sehráli téměř 1300 představení v počtu 1168 členů. Při těchto oslavách bylo uvedeno několik her, zejména od českých autorů. Oslavy byly zahájeny hrou Nalezenec, která připomněla vůbec první ochotnické vystoupení. Na programu byla dále hra Jiřího Mahena Mrtvé moře, Maryša od bratrů Mrštíků, Radúz a Mahulena z pera Julia Zeyera, Jiráskova Vojnarka nebo Dykův Ondřej a drak a další.

Během druhé světové války soubor čítal sto dvacet členů, z toho sedmdesát bylo činných. Za války bylo bohužel jedenáct z nich deportováno do koncentračních táborů, z nichž se tři nevrátili. Po válce ochotníci zahájili svou činnost vzpomínkovým pásmem Věrni zůstaneme.

Poslední roky slávy

V padesátých letech minulého století ochotníci vystupovali pod jménem Divadelní soubor ZK Kosmos, v šedesátých letech jako Divadelní soubor Domu osvěty. Později pracovali jako Divadelní soubor Městského kulturního střediska. Jednou jejich z posledních inscenací byla Balada z hadrů od Voskovce a Wericha, kterou publiku představili v roce 1983. Tři roky na to byl spolek ukončen.