Nejstarší vystavený kus s názvem „Autoportrét“ vytvořil autor v roce 1969, nejnovější dva kusy taveného broušeného skla s názvy „Víra“ a „Odkud a kam“ pocházejí z roku 2009. Asi nejzajímavějším dílem a také autorovým oblíbeným dílem je plastika s názvem Osud. Ten je tvořen symboly kruhu, kříže a přerušované mříže.

„Unikátní je plastika s názvem Noha. Ta byla vyrobena ze skla spektrofloat. Z tohoto plochého skla s pokoveným povrchem manžel nařezal potřebné tvary, poskládal do předem připravené formy a v peci sklo stavil. Tím došlo k velmi zajímavému efektu, který vytváří v plastice texturu tónově zabarvených pruhů, které se prolínají, bortí a vnášejí zajímavou grafiku i optiku. Tuto technologii již nelze zopakovat, protože výroba spektrofloatu byla zrušena. Tím se plastiky z tohoto materiálu staly ojedinělým dílem u nás i ve světě,“ uvedla Soňa Kostková, manželka autora.

Vytvořit tavenou skleněnou plastiku je proces, který je časově, technicky i finančně velmi náročný. Na začátku stojí nápad ztvárněný do skici , který přejde k vypracování dokonalého modelu většinou v sádře. Přes několikeré formování z dalších pomocných materiálů jakými jsou klíh či vosk vznikne definitivní forma. Do té se pak ještě nakládá speciálně pro tento účel utavená sklovina, rozsekaná na kousky.

Za vysokých teplot probíhá pak zhruba tři týdny tavení a následné chlazení skla podle předem spočítané křivky, která odpovídá tvarové složitosti každé jednotlivé plastiky. Výsledný objekt je pak opracováván do finální podoby broušením, leštěním, pískováním či leptáním kyselinou. Jedna plastika tak představuje minimálně měsíc velmi intenzivní práce.

„Oblíbeným kouskem mým i mého manžela je Rozhovor - plastika, která se skládá ze tří objektů, které představují lidské hlavy. S těmi se dá otáčet, čehož někdy využívám, abych vyjádřila svou náladu. Někdy jsou tedy hlavy natočené k sobě a někdy od sebe, někdy tvoří zástup - to je pak manželovi jasné, že dnes není úplně dobrá nálada,“ prozradila Soňa Kostková.