Za sebou má dlouhou cestu, na jejímž počátku byly dvě ženy: současná vedoucí Kateřina Špalková 
a její kamarádka, které našly možnost, jak mladým rodičům a jejich dětem umožnit kontakt s ostatními, a tak pěstovat svoji komunikaci a přátelské vztahy.

Kateřina Špalková, vedoucí centra Špalíček, prozradila, jaké jsou hlavní cíle centra, jaké byly začátky a co ho čeká v budoucnu.

Vaše centrum Špalíček slaví pětileté výročí. Co byste mu osobně popřála?

V současné době je pro nás prioritní vyřešit otázku dalšího setrvání v našich prostorách. Proto první mojí myšlenkou v odpovědi na tuto otázku bylo, aby naše jednání s majitelem objektu dopadla k oboustranné spokojenosti a Špalíček mohl dále pokračovat ve svých aktivitách. Máme spoustu plánů, nápadů i podnětů od našich návštěvníků a moc bych si přála, aby bylo možné je realizovat.

Vrátíme se až na počátek: co vás vedlo k založení Špalíčku? Existovala tenkrát v Kutné Hoře i další rodinná centra?

Víceméně jste si odpověděla sama. Zakládaly jsme Špalíček před pěti lety s kamarádkou, protože v Kutné Hoře podobná aktivita nebyla. Tehdy nám velice pomohla základní škola Jana Palacha, která této myšlence poskytla zázemí k rozvoji. Nikdo z nás netušil, jak moc nás tahle myšlenka nadchne, ani kde bude Špalíček za pět let. Tehdy nás týdně navštěvovalo kolem dvaceti rodičů s dětmi a my byly šťastné, že se naše myšlenka ujala. Někteří 
z nich k nám chodí dodnes, třeba i s druhými dětmi.

Setkáváte se s vašimi návštěvníky také s vedením a návštěvníky z jiných rodinných center 
v okrese? Vím, že třeba ve Zruči nad Sázavou působí rodinné centrum Setkání.

Jsme členem Sítě mateřských center, tato organizace sdružuje většinu mateřských a rodinných center v České republice. To nám umožňuje setkávat se s kolegyněmi 
z celého kraje. Nicméně užší spolupráci jsme navázaly právě s Rodinným centrem Setkání ve Zruči nad Sázavou a také s Rodinným centrem Hvězdička v Kolíně.

Kdo tvoří vaše spolupracovníky? Jsou to vaši přátelé, kteří se v době založení Špalíčku nadchli pro věc stejně jako vy?

V současné době je nás ve Špalíčku kolem třinácti, kteří aktivně pracujeme na jeho programu. Počítám všechny, včetně lektorů i takzvaného servisu, do kterého patřím 
i já. (smích) Všechny své spolupracovníky považuji za své přátele, většina z nich k nám začala chodit jako návštěvníci a následně se nadchli stejně jako já. Bohužel z původních zakládajících členů jsem zůstala sama, ostatní život zavál do jiných lokalit. Jsme ovšem stále v kontaktu.

Vím, že začátky jsou vždy náročné. Kdybyste se ale měla ohlédnout – jak dlouhou cestu Špalíček od doby založení ušel? V čem vidíte proti jeho stavu na začátku zásadní rozdíl?

Špalíček jsme zakládaly jako místo, kde se mohou setkávat maminky s dětmi, 
a neměly jsme víceméně žádné ambice. Čekaly jsme, co bude. Ani jedna z nás neměla s vedením neziskové organizace žádné zkušenosti 
a všechno jsme se učily za pochodu. Postupem času se rozšiřovala otevírací doba, otevíraly nové volnočasové aktivity, začaly jsme žádat 
o granty a dotace, v posledních dvou letech začínáme pracovat na tom, abychom nabízely aktivity pro všechny věkové skupiny, nejen pro rodiče s dětmi. Můžeme tedy již říct, že jsme opravdu rodinné centrum. Množí se nám návštěvy tatínků, babiček, dědečků a dělá nám to velkou radost.

Pracujete každý týden s dětmi. Obecně se traduje, že dnešní děti jsou „jiné" – možná hlučnější, méně se dokáží soustředit na činnost. V čem to podle vás spočívá? Souhlasíte s tímto tvrzením?

Obecně bych neřekla, že jsou hlučnější, my jsme byli úplně stejně hluční. Jen přístup k výchově se podle mého názoru oproti té naší změnil. Samozřejmě, často se setkám s konkrétní situací, kterou bych jako matka řešila jinak, nicméně stále zastávám názor, že nemůžu říct, že zrovna ta moje výchova je jediná správná. A proto si netroufnu hodnotit, jestli ta změna, která nastala, je k lepšímu nebo k horšímu. Obecně mají dnes děti větší volnost, často nemají určené hranice. Myslím si ale, že k řešení v dnešní době není hluk, ale agresivita, a to už v opravdu nízkém věku. Dle mého názoru to souvisí právě s nastavením určitých hranic, které děti potřebují znát.

Co je pro vás osobně na práci 
s dětmi nejvíce potěšující?

Pokud mohu odpovědět za Špalíček všeobecně a trochu tuto otázku odlehčit, tak nejvíce nás potěší, když děti od nás nechtějí domů. Tímto se omlouvám všem rodičům, kteří tuto situaci musí bohužel řešit. (smích)
Vídáte se každý týden několikrát i s rodiči dětí.

S jakými těžkostmi se dnes rodiče musí například vyrovnat? A jakou roli v tomto případě hraje Špalíček – v čem rodičům dětí pomáháte?

Sama jsem matka dvou dětí. Těžkostí řešíme samozřejmě spoustu, některé jsou zanedbatelné, některé nás stojí mnoho sil. Dám tedy pouze jeden příklad. Vzpomínám si, že ve věku mých dětí jsem běžně chodila sama přes celé město do hudební školy a celé víkendy pobíhala na chalupě s kamarádkami venku. Dnešní rodič si toto nedovolí. Většinou ze strachu, koho by naše dítě mohlo cestou potkat. A tak se z nás stávají taxikáři, kontroloři, děti mají mobily, aby byly vždycky na příjmu a kdykoliv se mohly dovolat pomoci. Což je samozřejmě pro rodiče uklidňující, ovšem děti se neučí samostatnosti a nejsou pak schopné vyřešit běžné každodenní problémy.

To musím souhlasit – stejné případy vidím dobře kolem sebe. Naše generace začala dostávat mobily kolem patnácti let.

Zároveň se dle mého názoru vytrácí sociální vazby 
a nefungují mezilidské vztahy a všeobecně komunikace mezi lidmi. A tady se dostávám k roli Špalíčku – tady se děti učí prvním sociálním kontaktům, řešit první přátelství nebo i malé konflikty mezi vrstevníky, často 
poprvé dělit o hračky a rodiče mají možnost je pozorovat a usměrňovat v kolektivu. To je naším prvotním cílem – sdružovat dospělé i děti a pomáhat jim navazovat nová přátelství a nové vztahy. Přidanou hodnotou pak je, že se tady lze i spoustu věcí naučit.

S jakými komplikacemi se musíte při práci ve Špalíčku potýkat? Co pro vás nejnáročnější?

Jako každá nezisková 
organizace se samozřejmě potýkáme s nedostatkem financí. Protože jsme Špalíček otevíraly s tím, že chceme, aby skutečně byl dostupný úplně všem, nastavily jsme ceny, které si skutečně může dovolit každý, a od začátku naší činnosti jsme téměř nezdražovaly. Bohužel od příštího roku budeme muset přistoupit k menším úpravám cen, snad to naši návštěvníci pochopí, provozní náklady nám stoupnou. Jsem hrozně moc hrdá na to, co jsme s týmem Špalíčku dokázaly a kolik rodičů se k nám naučilo chodit. Nejnáročnější je pro nás pro všechny udržet takový standard, aby se sem rodiče stále rádi vraceli. Chtěl-li by nám někdo udělat radost, rády přijmeme také starší hračky nebo knížky, abychom obměnily náš hračkový park.

V životě každého člověka jsou důležité milníky. Nástup do školy, první láska, zisk řidičáku, svatba. Jaké milníky byste uvedla v případě „života" Špalíčku?

Otevření, první zaměstnanec, první volnočasové aktivity, otevření Yamaha hudební školy, otevření pobočky Špalíčku ve Velimi, kurzy pro maminky pomáhající při návratu do zaměstnání, první získaný grant na činnost, první ročník pěvecké soutěže pro kutnohorské předškoláky Yamaha mini show a tím zahájení spolupráce s mateřskými školkami v Kutné Hoře, počátek spolupráce s Divadélkem Kůzle, v poslední době zahájení programů pro dospělé a seniory. A bude toho, doufáme, ještě mnohem více.

Před jakými případnými novinkami nebo změnami Špalíček ještě stojí? Jaké jsou vaše plány do budoucna?

Pokud bude možné zůstat 
v našich stávajících prostorech, plánujeme rozšíření kurzů malování, užší spolupráci s oblíbeným Divadélkem Kůzle – pracujeme na společném projektu pro rodiče a děti, chtěly bychom naplánovat letní aktivity na zahradě u Špalíčku a samozřejmě budeme pokračovat v tom, co děláme nyní. Uvítáme každý podnět, každý tip a nápad ze strany veřejnosti. Stejně tak rády vyslechneme jakoukoliv nabídku spolupráce.

A na závěr: jaký dárek na Špalíček při jeho pětiletém výročí čeká? Jaké překvapení?

Příští pátek 29. listopadu budeme mít ve Špalíčku narozeninovou oslavu, na kterou tímto všechny srdečně zvu. V 16 hodin sfoukneme svíčky na narozeninovém dortu a rozbalíme dárek, který tady na nás čeká. Od 16.30 zahraje rodičům i dětem hudební soubor Kůzle hu.sou
a pak od 19 hodin František Pokorný – obojí stojí za to slyšet. No a na návštěvníky samozřejmě čeká spousta další zábavy, třeba předadventní dílnička vhodná pro děti i dospělé. Celý program bude samozřejmě zdarma 
a moc se na hosty těšíme.