VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Voják ve svém deníku popsal dlouhou cestu z války domů

Semtěš – Opatrně otáčím starými zežloutlými listy malého notýsku, který má své nejlepší časy už dávno za sebou. Zahnědlé mapy a skvrny dávají tušit, že notýsek musel přečkat řadu nepříznivých situací.

25.7.2014
SDÍLEJ:

Ve starém deníčku, který si v letech 1919 - 1920 psal Josef Miřijovský, jsou zaznamenány adresy jeho přátel.Foto: Blanka Olišarová

 Je to však vzácný kus historie – tento malý notýsek o rozměrech 8 x 15 centimetrů se stal nerozlučným průvodcem Josefa Miřijovského (1878 – 1950) ze Zbyslavi, vojáka, který zde zaznamenal den po dni své zážitky při návratu domů z Ruska.

Tato vzácnost se jen náhodou objevila v rodině Škvařilových ze Semtěše. Nebýt náhody, tento deník s jedinečným popisem autentických prožitků, které zde zůstaly zaznamenány vybledlým inkoustem téměř po sto let, by byl zničen. „Pan Miřijovský byl strýcem mé babičky. Více o něm nevím. Přeci jen je to dávno a příbuznost je zde přes několik kolen. Deník mi přinesla vnučka Josefa Miřijovského," popsala majitelka deníčku, která si jej také pečlivě pročetla. Ačkoliv se o téma 1. světové války nikdy blíže zrovna nezajímala, ráda poznává historii.

Potěšení při zpěvu české hymny?

O důvodech, které vedly Josefa Miřijovského k sepsání deníku, se dnes už můžeme pouze dohadovat. Chtěl snad pamatovat na své potomky a zanechat jim svědectví o útrapách, které válka přináší? Nebo si chtěl jen zaznamenat zážitky z cizích zemí, do kterých by se jinak jen těžko podíval? Byla to snad obvyklá zvyklost vojáků, vycvičených zaznamenávat si a získávat informace o tom, jak se boje vyvíjí?

Deník dnes tvoří už jen svázané listy. Hlavní desky se dávno rozpadly. Na začátku můžeme velice snadno rozluštit krasopisným písmem zaznamenanou budoucí českou státní hymnu s oběma slokami. Snad při jejím zpěvu čeští vojáci na cestě vzpomínali na svou domovinu a své příbuzné. Hned po ní následuje píseň Hej slované!

Když otočíme deníček vzhůru nohama, nalezneme zapsané adresy přátel Josefa Miřijovského. Václav Hodek z Lochovic, Oldřich Prášek z Kostelce nad Orlicí, Josef Pomahač z Nové Vsi u Mníšku … Jméno dalšího vojáka či známého z Kutnohorska bychom zde však hledali marně.

Vojáci bojovali s pověstnou zimou

První zápis z deníku je datová dne 19. ledna 1919, kdy se Josef Miřijovský nacházel na rozsáhlém území tehdejšího Ruska. Zde, jak se dozvídáme z pozdějšího zápisu v deníku, vojáky sužovala pověstná třesknutá ruská zima. Citace z deníku jsme pro zachování autentičnosti přepsali tak, jak je v letech 1919 – 1920 zaznamenal sám autor.

„Dne 28. února roku 1919 jsme opustili Kustanaj, kde jsem celou dobu musil ležet, měl jsem omrzlé nohy ještě z fronty. Jeli jsme dále na východ na Čeljabinsk, Omsk, Krasnojarsk," stojí na začátku deníku. Cesta vlakem však přinášela časté trampoty. Nejen, že železniční spojení bylo často přerušováno ataky nejrůznějších band, vojáci ve vlacích čelili také střelbě na vagóny. Konečně se vojáci dostali do města Tajšet, kde byli nuceni zůstat po dobu několika měsíců.

Při přepadení popadni, co můžeš!

„Do Tajšetu jsme přijeli dne 25. března a žili jsme ve vagonech. Každý den jsme koně vyháněli a na noc jsme je opět nakládali do vagonů," popisuje život vojáků ve svých zápiscích Josef Miřijovský. Často s ostatními kolegy vyjíždí na rozvědku do okolí. Tyto cesty na koni jim však notně ztěžují silné vrstvy sněhu. Ještě 8. května dlí vojáci v Tajšetu. „Dne 8. května ve tři hodiny ráno, my v nejlepším spánku, slyšíme střelbu a již kuličky hvízdali do vagonu. Tu jsme všichni najednou vyskočili a popadli na sebe jen co se dalo jako já jsem chyt na nohy válenky a šinel a flintu a patrony … a ven střílet," stojí v zápisku z 8. května, kde Josef Miřijovský líčí náhlé přepadení jejich tábora.

Na území dnešní Číny

V první polovině ledna 1920 se vojáci, mezi nimi i Josef Miřijovský, ocitají ve městě Manžurie v dnešní Číně. „Manžurie je město nejvíce obsazeno Číňany, které živí obchod, kšefty a spekulanti. Po trati z Manžurie musejí jet dvě lokomotivy do vršku a někde zase s prudkého kopce , takže když se jede, jsou tři koleje takřka nad sebou, totiž trať se točí serpetinově kolem kopců," vypráví dále deník vojáka, který do první světové války narukoval v šestatřiceti letech. Vojáci sledují život v Manžurii, především je fascinuje převážení sena na saních, které táhnou nejen koně, ale i velbloudi.

Na začátku deníku stojí obě sloky budoucí české státní hymny jako vzpomínka na vlast.


„Dne 24. ledna jsme přijeli do Nikolsk Usuru tam jsme prodávali koně. Dne 24. ledna jsem zde zůstal prodávat koně a ostatní baterie jela do Vladivostoku. 25. ledna jsem prodal moje koně za 80 tisíc (Dlaždič a Srboš) já jsem dostal 500 R stoho. V Nikolsk Usuru jsme byli od 24. – až do 27. ledna," stojí dále zaznamenáno zhruba ve třetině deníku.

Čekání a nalodění na spásnou loď

Zde jsou vojáci s Miřijovským svědky převratu, když město obsadili bolševici. „Převrat šel tiše, takže město bolševíci vzali bez rány, taktéž stanice. Za příčinou převratu koně nechtěl nikdo kupovat, takže jsme hleděli se odtud dostat do Vladivostoku než nám je bolševici vezmou, neboť naše části zde nestály a nás bylo jen 9 mužů se zbraní. Dne 27. jsme opouštěli Nikolsk Usur a ještě téhož dne večír jsme přijeli do Vladivostoku," píše se dále v deníku. Zde se vojáci stěhují do kasáren v bývalém vojenském kostele, které leží 6 verst (pozn. red. stará ruská míra) od města.

„K nám byl přidělen i štáb 1. lehkého dělostřelectva, který měl hudební kapelu. Zde jsme drželi služby a když bylo mírnější počasí šel jsem do města 6 verst kde jsme vždy kupovali náhodné věci domů jako tabák, káva a.p. Dne 23. února přišel příkaz vše připravit. loď s kterou máme jeti je na blízku," uvádí Josef Miřijovský, který společně s přáteli čekal na spásnou loď, která by je dovezla zpět domů. Ta dorazila ke břehům Vladivostoku 24. února.

První den na palubě lodi Sheridan

Je možné, že Josef Miřijovský nakonec putoval domů stejnou lodí jako František Starý, jehož příběh o návratu z války jsme představili minulý týden v sobotním vydání Deníku. Započalo stěhování beden a kufrů do vagonů vlaku, které je dovezly do přístavu.

„27/II. v 10 hodin jsme vyšli z kasáren a šly jsme 10 verst na přístav. Hned jak jsme přišli, vstupovali jsme do loďě. Zde v lodi se netopilo, takže byla náramná zima, celou noc sme zimou nemohly spát. Dne 28. únor av 8 hodin ráno loď vyjela a téměř v půl hodině nám zmizelo ruské území z obzoru. Na lodi nás jelo přes dva tisíce. Jela naše totiž 1 baterie 2 a 3tí štáb Lehkého dělostřelectva, štáb divise, jedna rota 2 pluku a 1 a 3tí nemocnice potom občani a ženatý. Jeli jsme rychlostí průměrně 20 až 22 km za hodinu. První den prošel klidně, jen se mě počala kroužit hlava," popisuje situaci a vlastní prožitky v první den plavby voják ze Zbyslavi.

V noci se loď tento den potýkala s bouří, která ji odklonila o 8 kilometrů doprava od původního kurzu. Druhý den večer 29. února spatřili vojáci cestující na lodi pobřeží japonského ostrova. „1/III jsme přijeli ku přístavu Nágysaky do jedné mořské kotliny kdež naše loď zakotvyla. Kotlina tato dělala na nás velký dojem, neboť se všech stran byly menší hory, poseté malinkými domkami a okolo nich po kopcích byli udělána malinká políčka, již zelená jako zahrádky. Bylo zde velice příjemný podnebí tak jak v létě. Zde k nám připluli Japonští doktoři, …, kdež na palubě nás prohlídli zdali, nejni mezi námi nějaká nemoc," stojí dále v zápiscích z deníku. Loď Sheridan poté zakotvila v přístavu o kus dále, kde vojáci obdivovali množství lodí i menších bárek místních obyvatel…

Pokračování popisu cesty z Ruska domů přinesem v příštím sobotním vydání Kutnohorského deníku.

Autor: Blanka Olišarová

25.7.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Robert Fulghum navštívil Zruč nad Sázavou
69

Robert Fulghum navštívil Zruč

Závody hasičů v běhu na rozhlednu Vysoká
46

OBRAZEM: Hasiči soutěžili v běhu na rozhlednu

Vinohrad Pod Barborou vydal plody letošní sezóny

Kutná Hora /FOTOGALERIE/ - Slavnostní sběr uzrálého vína z kutnohorského vinohradu Pod Barborou se uskutečnil v sobotu za mlhavého, ale sem tam i trochu slunečného počasí. Do sběru se zapojila široká veřejnost včetně dětí, asistovali i dva psi.

Komise musely řešit neplatné voličské průkazy, ale i stěhování

Střední Čechy – Vše probíhalo standardně. Přesně s těmito slovy se ohlédla za hlasováním během parlamentních voleb ve Středočeském kraji Eva Jůzová, vedoucí oddělení správních agend Krajského úřadu Středočeského kraje. Podle jejích slov se na hejtmanství nedostaly informace o tom, že by se odehrálo něco mimořádného. „Nevíme o tom, že by někde zasahovala policie,“ konstatovala Jůzová k dění ve volebních místnostech.

FOTOGALERIE: Právě jsme se narodili!

Kutnohorsko /HLASOVÁNÍ/ - Vážení rodiče, díky vstřícnosti obou porodnic v Čáslavi a v Kolíně vám na našich stránkách přinášíme fotky nejmladších obyvatel regionu. Každý týden naši fotografové objíždějí spolupracující porodnice a fotí nově narozená miminka.

OBRAZEM: Druhý den parlamentních voleb na Kutnohorsku

Kutnohorsko - Přinášíme vám fotografie z volebních místností na Kutnohorsku i druhý volební den.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení