Chystáme se totiž setkat 
s duší jednoho z bývalých obyvatel Chlístovic, jehož kosti na hřbitově odpočívají. Letos se nejen my s kolegyní, ale všichni přítomní v rámci Putování za dušičkou setkáme s řezníkem Josefem Pěkným z Chroustkova.

Sfoukne vítr bílou paní?

Kříže na hřbitově se tyčí proti temnému nebi. Jen podle světélek z lampionů, které nesou především malé děti, se dá orientovat. Bílé zjevení, které se náhle objevilo na hraně hřbitovní zdi, sledují děti s otevřenou pusou. Silný vítr klátí korunami stromů a vhání slzy do očí. „Aby to bílou paní neodfouklo," strachujeme se s kolegyní.

Dva duchové ponurou atmosféru na hřbitově „dorazí". „To jsou naše strašidla. Protože letos pořádáme putování za našimi předky podruhé, asi se loni 
o naší akci dozvěděla a přišla se na nás podívat," popisuje 
s úsměvem starosta Chlístovic Bohuslav Ryšánek, který se v tuto chvíli proměnil ve slavnou osobnost Jana Roháče z Dubé.

Chlístovičtí vyrazili v neděli podvečer za dušičkou

Duše děkuje

Rozvíjí svůj svitek a společně 
s ostatními si připomíná u hrobu Josefa Pěkného podstatné okamžiky z jeho života, včetně těch válečných. „Chtěl bych tady mezi námi dnes přivítat vnuka pana Pěkného Vítka Mareše," sděluje starosta a přítomní zatají dech, když zpoza výklenku kostela se vyloupne postava vnuka muže, jehož duši si připomínáme a vyvoláváme. V tu chvíli se dramaticky zvedá vítr – jako kdyby nás duše Josefa Pěkného, včetně jeho vnuka, zdravila a děkovala. Mlčky s kolegyní zíráme na náhrobek, pod kterým se ukrývají kosti vzpomínaného muže.

„Chceme založit tradici. Každý rok vybereme bývalého rodáka z Chlístovic, Chroustkova nebo Zdeslavic. Když je to nějaký vzdálený předek, ještě se to dá. Ale pomalu si uvědomuji, že zde třeba už leží lidé, které jsem dobře znal. Jednou tu tak budou následovníci vzpomínat i na nás dnes přítomné," sděluje starosta Bohuslav Ryšánek a nám jen přeběhne mráz po zádech. „Loni jsme si takhle připomněli pana Sojku," doplnil starosta Ryšánek.