Předchozí
1 z 10
Další

Květoslava Mašínová: Láska k historii a turistickému ruchu mě nikdy neopustila

Květuše Mašínová z Rohozce je ředitelkou Speciální školy Diakonie Českobratrské církve evangelické v Čáslavi, ale i oblíbenou mámou tří dětí a babičkou šikovného vnoučka. Také spolu s rodinou již šestým rokem provozuje Penzion U Kováře. Ten je hojně využíván návštěvníky ze všech koutů Česka, které lákají památky UNESCO v Kutné Hoře nebo výlety do krásného okolí na kole.

Květuše Mašínová z Rohozce na Kutnohorsku.Zdroj: Deník / Michal Bílek

Když přemýšlím, kde je začátek toho, co dělám, tak vlastně u mých dětí. Vždycky jsem s dětmi ráda pracovala a také profesí jsem speciální pedagog. Jednou jsem jako učitelka nedělní školy jela na školení do Brna, rychlík měl zpoždění a místo dramatické výchovy na mě zbyla 'jen' práce s keramickou hlínou. Toto zapříčinilo, že jsem se pro výtvarničení nadchla a během let jsem založila dvě keramické dílny pro děti i maminky.

Květuše Mašínová z Rohozce na Kutnohorsku.Zdroj: Deník / Michal Bílek

Jedna dílna byla ve škole na Kolínsku, kde jsem krátce učila. Tam jsme s rodiči založili občanské sdružení a přestavěli jsme starou školní kotelnu na výtvarný ateliér, jak jsme tomu nadneseně říkali. To byla moje úplně první zkušenost s granty, dary a projektovými žádostmi. Souběžně jsem organizovala kolové tábory pro své děti a jejich kamarády z pěveckého kroužku, do kterého chodily. Nejprve na zelené louce u Červených Janovic a poté v malém 'statečku' v Rohozci.

Květuše Mašínová z Rohozce na Kutnohorsku.Zdroj: Deník / Michal Bílek

Dům jsem zdědila po babičce a jejím bratrovi. A tak jsme na kole projezdili celý region a poznali všechny jeho zajímavosti a krásy. A když jsme děti naučili ukázněně jezdit na kole po silnicích, vydali jsme se do Evropy. Během dalších sedmi let jsme sjeli podél řek vždy od pramene až do cíle – například Labe, Rýn, Dunaj do Bratislavy a část Holandska. Spali jsme po tělocvičnách, modlitebnách a kempech.

Květuše Mašínová z Rohozce na Kutnohorsku.Zdroj: Deník / Michal Bílek

Viděla jsem, jak jinde přestavují domy, jak mají ve stodolách kavárny, kterak cestu lemují roztomilé penziony a jak vlastně v zemích okolo nás funguje turistický ruch. Najednou jsem měla jasnou představu, co by se z našeho venkovského stavení dalo udělat. Když jsem se na jedné rodinné rekreaci potkala s ředitelkou speciální školy Diakonie v Čáslavi Jitkou Richterovou, sepsaly jsme spolu projekt, který dětem ve škole umožnil prožít vždy nějakou dobu v roce na 'statku'. Dopoledne se děti učily a odpoledne pomáhaly se zvířátky a sázením stromů.

Květuše Mašínová z Rohozce na Kutnohorsku.Zdroj: Deník / Michal Bílek

Projekt se na ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy zalíbil a byl podpořen Evropským sociálním fondem. Aby se vše dalo uskutečnit, vzali jsme si s manželem úvěr a během pěti měsíců jsme přestavěli první polovinu domu. A to už jsem měla jasno, že z domu někdy udělám penzion, ze stodoly hernu – tělocvičnu, z přístřešku kovárny venkovní posezení a z domku pro prasátka půjčovnu kol.

Květuše Mašínová z Rohozce na Kutnohorsku.Zdroj: Deník / Michal Bílek

Psal se rok 2007 a byla vyhlášena první grantová výzva projektových žádostí pro podporu cestovního ruchu včetně vzniku penzionů, informačních center nebo kempů. Napsala jsem svůj třetí projekt a myslela jsem si, že to umím, že to dopadne. V té době jsem netušila, že na úspěšný výsledek svého snažení budu čekat dalších osm let. V tomto mezidobí jsem pracovala, a i dnes pracuji v Diakonii v Čáslavi. Tam jsem jako ředitelka měla celou řadu příležitostí realizovat projekty ve prospěch lidí s postižením, hledala peníze na opravu velké budovy, historické zahrady a především na mzdy lidí, kteří v diakonii obětavě pracují. Byla a je to velká zkušenost a srdeční záležitost.

Květuše Mašínová z Rohozce na Kutnohorsku.Zdroj: Deník / Michal Bílek

Láska k historii a turistickému ruchu mě nikdy neopustila. Oboje se mi podařilo vtěsnat do krásného projektu kavárny v Zahrádce pod věží v Diakonii v Kolíně, kde jsme dvorek na hradbách za domem přeměnili v zahrádku se sezónním občerstvením. Obsluhují tam i mladí lidé ze sociálně terapeutické dílny. Projekt byl podpořen nadací Partnerství pro Kolínsko v roce 2012 a moc mě těší, že zahrádka se stává součástí velkého projektu revitalizace historického centra města Kolína, které bude v září slavnostně otevřeno.

Květuše Mašínová z Rohozce na Kutnohorsku.Zdroj: Deník / Michal Bílek

A co je dnes s mým domem? Už šestým rokem jako rodina provozujeme Penzion U Kováře. Jsem ráda, že všem mohu poradit, kam na rozhlednu, co je krásného na zámku Kačina, ve Žlebech nebo v muzeích v Čáslavi. Znám to tu a vím, kam mohou turisté zajet, když chtějí vidět malé pamětihodnosti nebo jen přírodu. Pro místní děti i dospělé zájemce tam funguje také malá keramická dílna - nic profi, tvoříme jen pro radost.

Květuše Mašínová z Rohozce na Kutnohorsku.Zdroj: Deník / Michal Bílek

S místní organizací Sokol, který pořádá krásné akce pro děti i dospělé, připojuji cyklotour květnovou Rohozeckou vlaštovku a malý vánoční koncert v místním kostelíku. Setkávání s lidmi mě stále těší a líbí se mi, když naše volnočasové aktivity, vedou k poznávání kultury a historie. Pokud k tomu dokážeme přidat i dobročinnost, je to něco, co našemu profesnímu i volnočasovému snažení dává smysl, radost i sílu pokračovat.

Květuše Mašínová z Rohozce na Kutnohorsku.Zdroj: Deník / Michal Bílek