Předchozí
1 z 9
Další

Libor Smolík: Všechno je o hlavě

Mít zkušenost jakou prožil Libor Smolík, mnozí by do letadla nesedli už nikdy. Jako cestující, natož pak jako pilot. Jenže pokud se v životě řídíte heslem, že vše je jen o hlavě, sednete si za knipl jen tři měsíce po tom, co jste s větroněm 'přistáli' v korunách stromů a vaše nohy byly rozdrcené na padrť. Libora Smolíka z lásky k letadlům a pilotování 'nevyléčil' ani vážný úraz, kdy se lékaři domnívali, že už nikdy nebude chodit.

Libor Smolík.

Jenže chodí a je plný elánu. Když začne povídat o svých letadlech, máte po chvilce velkou chuť si s ním do jednoho z nich sednout a proletět se nad krajinou. „Dostal jsem se do víru a přibilo mě to na zem a skončil jsem v lese. V podstatě jsem urazil celý čumák větroně i s pilotem. Ten pilot jsem byl já,“ začal své vyprávění s humorem sobě vlastním Libor Smolík. Jenže nehoda, která se odehrála před třemi lety, rozhodně tak vesele nevypadala.

Libor Smolík.

„Vrtulník mě odvezl do Hradce Králové. Absolvoval jsem desítky hodin operací. Téměř tři měsíce jsem byl v nemocnici. Měl jsem tříštivé poranění kotníků. Nohy jsem měl v podstatě na prach. Lékaři mi je v podstatě museli skládat zpátky dohromady, operace měly spoustu etap. Měl jsem velké štěstí, že jsem se dostal do rukou lékařům, kteří jezdí po světě s organizací Lékaři bez hranic do oblastí, kde se válčí.“

Libor Smolík.

„Mají tak zkušenost s úrazy, kdy jsou lidé doslova na kousky. V Hradci nade mnou stál lékař a říká, klid, pane Smolíku, my jsme zvyklí dávat po úrazu minou dohromady ze dvou špatných noh jednu dobrou. My Vám ty vaše nohy spravíme. Kromě úrazu nohou jsem měl ještě pneumotorax, protože mi knipl propíchl plíci. Do nemocnice mi tehdy volala můj kamarád, který je členem akrobatické skupiny Red Bull a který měl před lety podobnou nehodu.“

Libor Smolík.

„A řekl mi, že vše je jen o hlavě. A já jsem mu řekl dobře, teď je říjen, první letecký den je příští rok na jaře v Plasech a tam se potkáme. Já tam budu se svým letadlem,“ popisuje Libor Smolík svůj neskutečně odvážný a silný přístup k životu. Aktuálně žije v Praze, kde pracuje v oblasti online marketingu, a v Podhořanech, kde létá. Jak jinak.

Libor Smolík.

„V Podhořanech máme malá historická letadla, která se používala jako aerotaxi. Má dva letouny, první je L 200 Morava, což je dvoumotorový letoun pro pět osob, který se používal v 60. až 70. letech. Druhým typem letounu je Aero 145, což je dvoumotorové letadlo pro čtyři osoby, které létalo jako aerotaxi v 50. letech v Československu a zemích Sovětského svazu a zajišťovalo nepravidelnou leteckou přepravu.

Libor Smolík.

„Zajímavostí Aera 145 ji mimo jiné i to, že jde o první československé letadlo vyrobené po druhé světové válce. Zkonstruováno bylo na konci čtyřicátých let minulého století. V Pohořanech neprovozujeme komerční lety, jsme nezisková organizace. Svezeme každého, kdo má zájem. Pokud totiž se totiž někdo chce proletět typy letadel, jaká máme my, tak je nikde jinde v republice nenajde. Aero 145, které máme, je jediné v celé České republice.“

Libor Smolík.

„Na celém světě je těchto letadel do deseti kusů. Ten, kdo se chce svézt, nám přispěje na let, pro nás nejde o ziskovou činnost. Zkrátka a dobře, nejde o výdělek, mám radost, když někdo další má z letadel a létání s nimi stejnou radost jako my. Děláme to jako hobby, to ale není naše hlavní činnost, kterou s letadly provozujeme. Ta se v sezoně odehrává na leteckých dnech. Ať už v Čechách či v zahraničí."

Libor Smolík.

„Letadla byla původně koníček mého otce. Já jsem vlastně vyrostl na letišti a letadla mě vždycky bavila. Dneska s tátou létáme skupinové vystoupení. S kolegou teď vytváříme asociaci historických letadel. Chceme dělat osvětu a historii létání v Československu, protože jsme v tomto oboru patřili ke skutečné špičce a to už se dnes hodně zapomíná.“

Libor Smolík.