Předchozí
1 z 7
Další

Pro fotbalového fanatika Aleše Majera byla esem ikona Sparty Martin Frýdek

Fotbal je jeho život. První fotbalové krůčky dělal v pražském Xaverově. „V Xaverově jsem začínal z jednoduchého důvodu, hřiště bylo pět minut od mého bydliště. S tátou jsme se chodili dívat na zápasy tehdy druholigového týmu snad od té do doby, co jsem uměl chodit. Jinak jsem byl klasické dítě tehdejší doby - fotbal, hokej, tenis a další sporty jsme s kamarády doslova mrskali od rána do večera. Na organizovaný fotbal jsem vlastně začal chodit až ve třetí třídě, kdy mi bylo necelých devět let. V Xaverově jsem pak strávil celou mládežnickou kariéru, i když v době starších žáků, kdy jsem byl ve výběru Prahy, byly nějaké možnosti odejít do většího klubu, ale nakonec to nedopadlo.“

Aleš MajerZdroj: Archiv Aleše Majera

Fotbalem se živil jako profesionál. Druhou ligu hrál právě na Xaverově. „Do mužů jsem naskočil také v Xaverově a přestože jsem trénoval s prvním týmem, který opět působil ve druhé lize, tak zápasy jsem absolvoval pouze za B mužstvo v krajském přeboru. Po dvou letech jsem byl rok na hostování v divizní Sibřině a pak rok ve třetí lize, nejprve v Admiře Praha a poté ve Spartě Krč. V Krči se mi dařilo, byla tam skvělá parta a pak si mě trenér Šimurka stáhl zpět do Xaverova, kde jsem strávil sezonu 2002/2003. V podzimní části jsem ještě tolik nenastupoval, na jaře jsem hrál již pravidelně. Ke konci sezony jsem měl nějakou rozepři s majitelem klubu a to mě stálo místo v týmu, což jsem vyřešil odchodem do třetiligového Kolína, nejprve na hostování a později na přestup.“

Aleš MajerZdroj: Archiv Aleše Majera

Další jeho sportovní kroky vedly do Kolína, kde strávil několik sezon. „V Kolíně jsem zažil několik období, jak ty úspěšné, tak ty neúspěšné. V první sezoně jsme hráli pod trenérem Bobkem třetí ligu, hlavně na jaře se nám tolik nedařilo, ke konci nám hrozil i sestup, nakonec vedení klubu sáhlo ke změně trenéra a soutěž jsme zachránili. Pak jsem si odskočil na roční hostování do Čelákovic a když jsem se vracel do Kolína, tak už do divize. Měli jsme ale velmi silné mužstvo a suverénně postoupili zpět do ČFL. Tam následovala další skvělá sezona, kdy jsme skončili na čtvrtém místě a v průběhu sezony jsme neměli daleko k postupu. Já jsem se v podzimní části přesunul ze své typické pozice středního záložníka na post pravého obránce, asi trenér Kocourek nikoho jiného neměl… Na jaře jsem se opět vrátil do středu pole. Pak přišla pro Kolín složitá sezona, která vyústila v sestup do divize. Já jsem se navíc v závěru sezony zranil – zlomená zánártní kůstka. Naskočil jsem ještě do pár podzimních divizních zápasů, ale na konci podzimu jsme se dohodli s panem Hervertem, že se přesunu do trenérské role a převezmu kolínský dorost.

Aleš MajerZdroj: Archiv Aleše Majera

Ve své bohaté kariéře si zahrál s celou řadou vynikajících fotbalistů. „Nechtěl bych na někoho zapomenout, hrál jsem se spoustou skvělých fotbalistů. Největší eso pro mě samozřejmě byl Martin Frýdek starší, se kterým jsem nastupoval v Xaverově a pak mě i krátce trénoval v Kolíně. Na Martina jsem se chodil dívat na Spartu jako kluk, byl fantastický. Pak jsme spolu nastupovali ve středu pole ve druhé lize, Martin měl na starosti útočnou fázi, já spíše bránil… Bylo neuvěřitelné, jak mě a moje spoluhráče dokázal najít, někdy jsem nechápal, jak mě mohl vidět. V Xaverově jsem zažil v brance Michala Špita, který pak chytal za Spartu a dlouhá léta v Jablonci a pak také Michala Čalouna a Milana Sovu, kteří měli už brankářské angažmá ve Spartě za sebou. Nastupoval jsem i se Štěpánem Vachouškem, který pak udělal velkou kariéru a také s Matějem Krajčíkem, který hrál potom za Slavii a slovenskou reprezentaci. V Xaverově i v Kolíně jsem pak hrál se Zdeňkem Houšteckým, současným asistentem trenéra ve Slavii. V Xaverově jsem se potkal i s Honzou Rajnochem, dalším pozdějším reprezentantem. Těch bývalých ligových hráčů bylo ještě více, Jarda Ložek, Pepa Ringel, Jarda Karel a další, na všechny vzpomínám moc rád! Nesmím zapomenout na Milana Svobodu, který hrál tři roky ligu za Brno a svým návratem do Kolína nám moc pomohl.

Aleš MajerZdroj: Archiv Aleše Majera

Nyní už se několik let opět živí fotbalem, stal se profesionálním trenérem. „Už jako hráč jsem studoval trenérské licence, trénování mě lákalo. Když jsem začínal jako trenér dorostu v Kolíně, měl jsem již hotovou A licenci. V Kolíně jsem dorost trénoval tři a půl roku, během nichž jsem vystudoval mládežnickou profi licenci. V té době jsem díky panu Hervertovi pracoval v kolínské firmě a kloubil jsem tak práci s trénováním. Panu Hervertovi bych chtěl hodně poděkovat, v Kolíně mě hodně pomohl, jak sportovně, tak po sociální stránce. Pak jsem dostal nabídku od FC Hradec Králové, kde už jsem působil v od roku 2012 na plný úvazek. V Hradci jsem strávil u mladších dorostů tři krásné roky, vedl jsem skvělé hráče, v první sezoně jsme vyhráli ligu a pak byli vždy v popředí, hráli jsme skvělé zápasy s naší špičkou. Poté následoval přesun do Pardubic, kde jsem začínal u kategorie U16, ale po třech měsících jsem se přesunul k U19, kde se nám přes baráž podařilo zachránit první dorosteneckou ligu. Druhá sezona byla klidnější, hráli jsme ve středu tabulky, s hráči se mi skvěle spolupracovalo, stejně tak s kolegy trenéry. Jsem rád, že jsem v Hradci a v Pardubicích působil, měl jsem možnost vést hráče, kteří dnes nastupují v profesionálním fotbale. Na konci angažmá v Pardubicích jsem také dostudoval licenci UEFA PRO, tím jsem završil trenérské vzdělání. Následovala tříměsíční štace v Čáslavi ve druhé dorostenecké lize, ale to už jsem měl nabídku od trenérsko-metodického úseku FAČR, k působení na fotbalové asociaci, kde jsem se následně podílel na vzdělávání trenérů, čemuž jsem se externě věnoval už od roku 2012. Na FAČRu jsem působil rok a půl, pak jsem musel kvůli změnám ve vedení Sportovně technického úseku odejít. Na vzdělávání trenérů se podílím dál v rámci Pražského fotbalového svazu. Po odchodu z Fotbalové asociace následoval půl rok v Příbrami u kategorie U15. Od sezony 2019/2020 působím v Dukle Praha u kategorií U19 a U18, pokus o postup do dorostenecké ligy nám překazil koronavirus. V Dukle je krásná práce, hráči mají díky dlouholeté práci kolegů skvělé fotbalové návyky a navíc jsou i skvělými lidmi. Je to opět nesmírně obohacující práce.

Aleš MajerZdroj: Archiv Aleše Majera

Trénování mu bere už několik sezon hodně času, přesto si na sklonku kariéry zahrál za Slovan Poděbrady. „Po konci hráčské kariéry v Kolíně jsem tři roky vůbec nehrál ani nechodil na tréninky a pak mě kolegové z civilního zaměstnání přemluvili k návratu k fotbalu. Začal jsem hrát za Slovan Poděbrady s tím, že to zkusíme na půl roku a pomohu jim k záchraně okresního přeboru. To se podařilo a nakonec jsem zůstal skoro čtyři roky, během nichž jsme postoupili do I.B třídy. Kluci mi vyšli vstříc, nemusel jsem chodit na tréninky ani přípravné zápasy, což se s působením v roli trenéra mládeže nedalo skloubit. V Poděbradech se mi celkem dařilo střelecky, což předtím v mé dospělé kariéře moc nebývalo. V první sezoně v I.B třídě jsem dal, myslím, dvanáct branek, i když většina byla hlavě z trestných kopů – asi proto, že jsem se před kopem mohl dostatečně vydýchat (smích).

Aleš MajerZdroj: Archiv Aleše Majera

Trenérskou epizodou bylo také jeho působení u mládeže v Čáslavi. „K působení v Čáslavi mě oslovil její šéf Vašek Vondra, který čáslavskému fotbalu neskutečně pomohl. Sháněl tehdy trenéra k dorostu, který byl administrativně z krajského přeboru přeřazen do druhé dorostenecké ligy. Já jsem byl po odchodu z Pardubic volný, ale nabídka se kryla s nabídkou působit na Trenérsko-metodickém úseku FAČR. Nakonec jsem v Čáslavi působil tři měsíce, bylo to parádní, s Vaškem Vondrou byla skvělá spolupráce. S hráči stejně tak, i když začátky byly složitější, na první trénink přišlo sedm hráčů… Nakonec jsme trénovali pravidelně čtyřikrát týdně v patnácti hráčích, během léta ještě někteří chodili na dobrovolné tréninky. Tým jsem předával v polovině října myslím na devátém místě, kluci odváděli skvělé výkony a přestože to bylo trenérské působení na nižší úrovni, než jsem byl před tím pět let zvyklý, vzpomínám na to hodně rád.

Aleš MajerZdroj: Deník / Vladimír Malinovský