V longlistu nominací na letošní Magnesii Literu se v kategorii Kniha pro děti a mládež objevily tituly populárně naučné i publikace reflektující historii a současnost. Snažíte se každý rok, aby seznam knih v užších nominacích byl co nejpestřejší? 
Longlist, což je v širším výběru až zhruba deset knih, je letos novinka. Poroty jednotlivých kategorií se shodly na tom, že si pozornost často zasluhuje více titulů než finální trojice. Pestrost longlistu pochopitelně odráží pestrost nabídky na trhu. Letos bylo do kategorie Kniha pro děti a mládež přihlášeno na osm desítek titulů a například knih o houbách bylo asi pět. Která z nich byla po všech stránkách nejkvalitnější, odráží nominace knihy Myko Jiřího Dvořáka a Daniely Olejníkové na shortlist. Ale rozhodně to neznamená, že jsme předem určili kategorie či snad témata po vzoru historie versus současnost, fikční příběh versus naučná publikace, houby versus „cojávím“ a že bychom snad hledali, jak tyto škatulky zaplnit. Každý titul musí obstát sám o sobě.

Jitka Nešporová o letošních nominacích Litery za knihu pro děti a mládež:

| Video: Youtube

Otázka, zda by děti měly mít disciplínu, vyvolává různé reakce a názory. Disciplína je totiž pro výchovu důležitá, ale najít rovnováhu může být těžké.

Co by podle vás nemělo chybět knize pro děti a mládež, která má šanci dostat se do nominace na Magnesii Literu? 
Kniha musí být zdařilá ve všech aspektech. Nestačí originální a stylisticky vybroušený text. U dětské knihy je zvlášť důležité také její výtvarné pojetí, celkově grafická úprava a pečlivá redakční příprava. Nepřijatelné jsou překlepy v textu, slovo a obraz by se měly ideálně doplňovat, kniha jako celek musí být esteticky krásné umělecké dílo, které předává nosnou myšlenku, klade otázky, které si často musí zodpovědět každý čtenář sám za sebe. Knížka s námi musí zkrátka nějak zahýbat. I po přečtení v nás musí dál rezonovat a vyzývat nás, abychom se jí dál zabývali.

Saunování u nás získává stále více na popularitě. Pobyt v sauně má blahodárné účinky na lidský organismus, patří ke zdravému životnímu stylu. Je však saunování vhodné pro děti?

close Děti a literatura. info Zdroj: Pexels.com zoom_in Kniha, která má šanci na nominaci, musí být zdařilá ve všech aspektech.

Nejlepší knihy pro děti

Všímáte si za poslední léta v rámci nominovaných titulů v kategorii Kniha pro děti a mládež nějakého trendu, který je v tomto odvětví na vzestupu? 
To není jednoduché zadání abstrahovat trendy na základě laureátů literární soutěže, protože každý ročník má svá specifika, složení porot se proměňuje a třeba by vítězný titul jednoho ročníku v rámci konkurence titulů ročníku jiného ani neuspěl. Ale například si na základě nominačních listin můžeme udělat poměrně reprezentativní obrázek o tom, kteří nakladatelé u nás vydávají ty, v nejširším slova smyslu, nejlepší knihy pro děti. Opakovaně se setkáváme s produkcí nakladatelství Běžíliška, Baobab, Labyrint, Host, Paseka, Argo či Albatros.

Moderátorku Martinu Hynkovou Vrbovou známe především z televizních pořadů, nejčastěji pak z publicistického pořadu Sama doma. Nedávno však vyšla její první kniha, založená na rozhovorech se ženami, které se z různých důvodů rozhodly nebo byly nuceny zůstat bezdětné. Co autorka řekla o publikaci pro Deník?

Existuje v oblasti českých knih pro děti a mládež nějaký trend, který se vám osobně nelíbí?
Asi to nemohu nazvat vyloženě trendem, ale občas se mi dostanou do ruky knížky, u kterých si říkám, proč vlastně vyšly. Banální příběhy, které nesdělují nic nového, hýří barvami na lesklém křídovém papíře a nikam nás neposouvají. Někdy je vydávají autoři vlastním nákladem, a to je pak můžeme vnímat třeba jako splnění tajného osobního snu. Budiž. Ale pokud takové nekoncepční tituly vydává nakladatel a jenom zaplavují trh…?

Digitální věk přináší častější krátkozrakost u dětí už ve školce či na základní škole. Přitom dříve se tato oční vada projevovala ve větší míře až v pozdějším věku, třeba až u vysokoškoláků při studiu.

Pojmenovávat věci přímo

close Projekt Miminka a maminky. info Zdroj: Deník/Jan Lakomý zoom_in Je něco, co vám v oblasti českých knih pro děti a mládež chybí? 
Postrádám otevřenost a přímočarost u těžkých, velkých témat, o kterých se nám nesnadno mluví. Myslím, že česká tradice psaní knih pro děti hodně pracuje s poetičností a jinotaji, bojíme se pojmenovávat věci přímo, bereme to pokaždé trochu oklikou a myslíme za roh. Ne vždy je to ku prospěchu. Naštěstí tyhle mezery u nás může zaplňovat překladová literatura. A myslím také, že nejsme zrovna nejrychlejší, pokud jde o uvádění nových, aktuálních společenských témat do dětské literatury. Mám na mysli třeba fake news, nebinaritu, dobrovolnictví či environmentalismus.