Osobně jsem na herny nikdy neměl nějak vyhraněný názor, ale tento týden jsem blahořečil tomu, že existují.

Šel jsem po Kutné Hoře v čase, kdy ráno přechází v dopoledne. Měl jsem domluvené „dostaveníčko“ u své kadeřnice. Jak tak jdu dopoledním městem, spíše prázdnými ulicemi, slunce mi praží na zarostlou hlavu, spatřím v dáli vývěsní štít Kofoly.

Mám ještě asi deset minut času a říkám si, že tohle je přesně to, co potřebuji. Připadám si jak postava z reklamy o „mocné přitažlivosti G“. Dveře podniku jsou dokořán a já jásám. Vždyť který jiný podnik vás kolem deváté dopoledne uvítá s otevřenou náručí, než právě nonstop herna?

Vevnitř je pusto a prázdno. Poručím si „čtyřku“ Kofoly, přesně takovou, jaká byla namalovaná na vývěsním štítě před hernou. Společnost mi kromě servírky dělá jen osm opuštěných hracích „beden“. To mi ale ani v nejmenším nevadí. Zhlédnu sekvenci amerického akčního filmu, který běží v televizi v rohu u stropu, prohodím pár slov s obsluhou, zaplatím a vyrazím do kadeřnictví. Mám to akorát. Řádně posilněn to tam v tom vedru aspoň lépe vydržím. Ať žijí nonstop herny!