A to i přesto, že nepatřím mezi zastánce střelnic, zamotaného žaludku po sestoupení z centrifugy a ostatních pro pouť typických záležitostí. Navíc jako pro milovníka klidu a ne příliš početné společnosti je pro mě tato akce zkouška nervů a trpělivosti. Co mě tedy rok co rok táhne zpět? Nebo přesněji: Co rok co rok táhne zpět většinu obyvatel Kutné Hory?
Již několik let nepřinesla pouť žádné překvapení. Od dob vystřelovací koule nenabídla nic, co by návštěvníky donutilo užasnout. Možná právě to je důvodem, ona naděje ve změnu. Například já už dlouhá léta doufám, že přijede atrakce, která odvážlivce vyveze desítky metrů vysoko a pak je nechá spadnout volným pádem k zemi. Možná je tato naděje bláhová, jako třeba že lidstvo přestane válčit, vyléčí všechny choroby a podaří se mu zjednodušit formulář daňového přiznání. Je to ale jedna z mnoha, které zvednou zlenivělého Kutnohoráka z křesla a donutí ho jít na pouť.
Ale taky je možnost, že důvod vysoké návštěvnosti pouti je mnohem méně filosofický. Třeba jím je jenom veliký výběr barev cukrové vaty a a stánek s langoši.
Irena Blahníková
