Napadlo mě, že ICQ či jeho „chudý“ příbuzný QIP už dávno nejsou nástrojem ke komunikaci. Ta se posunula na vyšší a tajemnější úroveň, kterou lze nazvat Internetovým symbolismem.

Básnický symbolismus je vychvalovaný už více než století. Mistrné naznačování je v poezii považováno za vrchol umění. Jeho internetová verze se ale s takovou odezvou asi nesetká, přesto že je stejně umělecká.

Internetový symbolismus vznikl pravděpodobně v den, kdy byl spuštěn proklínaný Facebook. Jeho uživatelé dostali možnost přidávat se do nejrůznějších skupin a dokonce je i tvořit. V ten den zemřely ICQ rozhovory a zrodily se tisíce nových umělců, kteří díky moderní komunikaci už ani komunikovat nemusí.

Pro ty, kteří si pod pojmem „Internetový symbolismus“ neumí nic představit, uvedu pár jednoduchých typických příkladů. Třeba: Kamarád je hodně rozčílený na kamaráda. Řekne mu to? Ne! Stačí přece, když se přidá do skupiny „Mám ho/ji moc rád/a, ale někdy mě pěkně štve“ a ono mu to dojde.

Nebo: Vyjádření náklonnosti slovy, či gesty? Není třeba! Zamilovaný či zamilovaná se prostě přidá do skupiny „Chci jen Tebe!“ a objekt zájmu se jistě dovtípí.

V případě, že se nedovtípí, je zde ještě možnost statusů. Stačí do něj napsat nějaký osvědčený romantický citát (nalezený pomocí Googlu) a čekat.

Využití Internetového symbolismu je praktické odlehčení lidské psychice od nervozity. Člověk nemusí hledět tomu druhému do očí, či do diskusního ICQ okýnka.

Jediným problémem je, že průměrný facebookový uživatel má přibližně dvě stovky přátel. Ti vidí každý jeho webový krok. Polovina z nich pak přemýšlí: „Bylo to na mě? Určitě ano! Na koho jiného?“. Druhá půlka si zase říká: „Tohle je na sledování lepší než nějaká telenovela!“. Klikne na pochvalné tlačítko „líbí se mi!“ a těší se na brzké pokračování v novém uměleckém směru.

Irena Blahníková