Reklamní slogany obou budoucích českých „veleshow“ říkají, že se může přihlásit každý člověk, mající nějaký – jakýkoli – talent.
Zamyslela jsem se proto, kolik nadaných exhibicionistů se do takové soutěže může přihlásit.

Do Superstar šlo pravidelně přes dva a půl tisíce „zpěváků“. Přičteme-li k nim v této situaci tisíc tanečníků, stovky drzých vypravěčů, sem tam nějakého toho akrobata či šaška, máme rázem pět tisíc soutěžících. Ty musíme ještě zdvojnásobit, neboť Československo má talent i Talentmania nabízí identické výhody a hlavně tu samou slávu. Čili tu rázem máme deset tisíc talentovaných borců. To značí, že originální Český národ je „nadaný“ jen z jednoho procenta. Velice smutná bilance, že?

Nedalo mi to a na internetu jsem vyhledala, jak vypadá toto procento u jiných národů, které už svůj největší talent v rámci předlohové soutěže Got´s talent našly. U mnohých z naleznutých záznamů jsem se zasmála. Jiné mě fascinovaly. Z této soutěže nevzešla jen „ošklivka s nádherným hlasem“ Susan Boyle. Úžasné byly i zpívající děti, které přísnou porotu donutily vstát z pohodlných křesel a tleskat. Nemohu opomenout ani iluzionistická, akrobatická a taneční vystoupení, při kterých mi poklesla čelist.
Nejdokonalejší na oněch videích bylo ale to, jak tamní diváci fandili všem zúčastněným a dávali najevo radost z jejich šikovnosti.

Obávám se ale, že ať už ve sledovanosti zvítězí Talentmania nebo Československo má talent, takového nadšení a posléze slávy se soutěžící nedočkají. Vždyť už sám výše uvedený originální název lehce naznačuje, kdo má u nás úspěch a komu se národ klaní. Ale nikdy nelze něco říci s jistotou. Třeba nás čeká překvapení.

Irena Blahníková