Děti ze základní školy v ulici Jana Palacha si takový kroužek založily. Nadšeně se učí, jak se starat o zvířátka a jejich pohodlí. Rozdíl je ovšem v tom, že křečky vyměnily za strašilky, roztomilé chlupaté králíčky za stejně chlupaté sklípkany, pejsky za překrásné a velice přítulné hady a papoušky za jejich předešlý vývojový stupeň, ještěrky. Mezi těmi nechybí ani zástupce té největší ještěrky, varana. Pokud někdo opravdu mermomocí chce nějakého toho rozkošného savce, v nabídce kroužku jsou i myši.

Malí chovatelé kroužek v pondělí slavnostně otevřeli a předvedli rodičům o co, že se to starají. S radostí brali své hadí svěřence na krk a nabízeli rodičům i ostatním přihlížejícím ať si to také zkusí, či třeba jejich milované škrtiče jen pohladí. Nikdo z diváků veliký zájem neprojevil. Většině se naopak zračil v očích strach. Ten se ještě znásobil při pohledu na obrovské pavouky a přidal se i nezměrný odpor ke strašilkám. Přesto, že žádné z těchto zvířat člověku neublíží, tak si tím nikdo z přítomných plně jistý nebyl. Stačí si vzpomenout na starou dobrou soutěž Pevnost Boayard nebo jejího „mladšího bratra“ Faktor Strachu.

Velkou atrakcí se stal varan. Zatím je to varanní batole, ovšem už teď jasně dává najevo ostatních ještěrkám, kdo je na kroužku mezi ještěry pánem. Nevím, zda byl rodičům sdělen fakt, že varan dosahuje velikosti od dvaceti tří centimetrů do úctyhodných tří a půl metru. Obávám se ale, že vzhledem k tomu, jak se děti beze strachu pohybují mezi exotickou havětí mohou rodiče brzy doma očekávat přibližně toto. „Míšo, chceš abychom ti koupili k narozeninám zakrslého králíčka?“ „Ne, díky, tatí. Já bych radši varana!“

Irena Blahníková