Každý máme svého žrouta času, díky kterému stále odsouváme povinnosti. Lze říct, že je to ten nejhorší nepřítel, byť to tak nevnímáme. Existuje ale obrovská skupina lidí, která svého žrouta nikdy ani z žertu nenazve žroutem. Jsou to hráči on-line dobrodružství s názvem World of Warcraft (WoW).

Svět, který se uživatelům skrze tuto hru otevírá, je pohádkový, barevný, fantastický, ale i brutální. Hráči se učí spolupráci a strategii v boji, kterou budou bezesporu potřebovat, až podle slavné věštby přijde v listopadu roku 2011 třetí světová válka. Rozmanitost postav nabízí kompenzaci. Pokud muž neodpovídá zrovna představám o svalnatém rytíři, nechť se zaregistruje, coby mohutný napolo zvířecí bojovník a hned je jeho problém vyřešen. Na zakomplexovanou ženu zase čeká krásná, štíhlá, magická elfka.

Kamarádka mi kdysi o WoW vyprávěla v superlativech a stěžovala si, že ji rodina vyčítá neustálé hraní. Použila tehdy větu: „Nechápu oč jim šlo. Vždyť jsem u toho seděla jen sedm hodin…“ Jak vidno, brát v potaz čas, je zbytečné. Ve světě WoW plyne totiž pomaleji. Lépe řečeno, neplyne vůbec. To ale my, obyčejní lidé, nikdy nepochopíme a proto jen kroutíme hlavou, popřípadě se tomu posmíváme.

Dá se říci, že hráči WoW žijí dva životy – virtuální a reálný - a zvládají to bravurně. Virtuální se jim zdá být dokonalý. Proto jim nelze vyčítat stále častější útěky do světa perfektnosti. Jiní zase prchají před realitou pomocí filmů. A přiznejme si, že i ty jsou obrovskými žrouty času. S WoW by mohly klidně zápasit. Ale jen v šachách či debatním souboji. Válek a bitek už bylo dost.

Irena Blahníková