Jestliže máme v průměru jedno z nejdelších stavebních řízení na světě, je asi s naším stavebním zákonem něco špatně. Jenomže, můžeme si dovolit stavební zákon, který přenese větší část zodpovědnosti na stavebníky? Obávám se, že jsme k tomu jako společnost ještě nedozráli. Bohužel. Přestali jsme vnímat a ctít kulturní krajinu našich předků. Natož abychom uvažovali v horizontu staletí. Jsme národ pragmatiků, a někdy se to hodí. Často ale ne. Zejména když pak při stavbách, které se nevratně vpisují do tváře krajiny, rozhodují jen peníze a čas.

Martin Vopěnka
je spisovatel a nakladatel

Jel jsem nedávno autem do Písku přes Čimelice. Je to milé městečko s přiměřeným historickým jádrem, rybníkem, s přirozenou strukturou. Tedy, bývalo. Na jeho konci totiž vyrostl, jak jsem s hrůzou zjistil, skutečný vřed: Obří hala firmy Siko. Asi nás nepřekvapí, že manažeři této firmy mají na mysli opravdu jen peníze a těžko bychom u nich očekávali hodnoty jako estetika nebo cit. Ale že si tenhle vřed nechají za humny postavit občané Čimelic? Mimochodem, přímo proti hřbitovu. Taková neúcta k pospolitosti předků je vskutku zarážející. Charakter městečka, zejména jeho navázání na krajinu, je nenávratně zničené. Zvítězila pragmatická vidina pár desítek pracovních míst. Zjevně nikdo neprotestoval a stávající stavební zákon stavbu umožnil – splňuje všechna jeho kritéria. Přesto jistě bylo možné uplatnit vyšší nároky. Stačí se podívat, jak to chodí v sousedním Rakousku. Švédsko by bylo snad až příliš ambiciózním příměrem.

Je to bohužel jedno z nejsmutnějších dědictví komunismu: Zpřetrhané vazby k energii místa, k jeho duchu vytvářeném pozvolna po celá staletí. Čimeličtí v tom nejsou samotní – ocitli se tu jako odstrašující příklad čistě náhodou.

A tak se musím ptát, jestli si do tohoto stavu můžeme dovolit spustit stavební zákon, který se ve větší míře spolehne na stavebníky samotné. A rovnou odpovídám, že určitě ne. K liberálnímu stavebnímu zákonu jsme ještě nedozráli. Jeho aplikace bude znamenat nevratné jizvy v charakteru našich měst, vesnic i v naší krajině. Roli spolků a místních sdružení, která jediná mohou hájit a reálně už hájí ten hlavní celospolečenský zájem spočívající v udržení přirozených zákonitostí kulturní krajiny, je třeba nejen zachovat, ale spíš ještě posílit. Potřebují kladivo na stavebníky, jakými jsou nenasytné firmy ždímající maximální zisk.

close info Zdroj: Deník zoom_in Těm, kteří ještě nespáchali to, co se podařilo Čimelickým, bych si dovolil poradit: Není vždy nejdůležitější postavit něco rychle a lacino. Mnohem větší smysl dává stavět s rozmyslem a na dlouho. Každý můžeme spoluvytvářet charakter území, na kterém žijeme. Nechat po sobě dobrý otisk v české krajině.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.