Zamýšlím se nad tím, jaký člověk jede od města nebo vesnice kus cesty, navíc autem, protože na bicyklu by to neuvezl, aby v přírodě nechal něco, co může hodit do své popelnice.

Každý, kdo třídí, ví, že nádobu na komunální odpad nelze za týden ani zaplnit. Vidím to na naší domácí popelnici s objemem sto dvacet litrů. A je nás na ni šest.

 

A jak nahlížet na ty, kteří odpadky místo do koše hodí do řeky? Ne, to si opravdu nevymýšlím. Každý rok vyloví dobrovolníci z řeky Sázavy několik set kilogramů odpadků.

Letos to bylo stejné, přestože na jaře lidé zůstávali kvůli koronaviru spíš doma. Kdo by netušil, jaká to byla doba, nálezy v řece by mu to prozradily. Ve vodě se totiž objevují nejen běžné plastové lahve a sáčky, ale tentokrát ve větší míře také plastové rukavice a roušky.

Tak se ptám, co k tomu jejich původní majitele vede? Odpověď nenacházím. Možná by na to ani sami odpovědět nedokázali. Možná jim ani nedochází, že zmizí-li jim problém z dohledu, zdaleka tím nekončí. Právě naopak.A jako bumerang se může a také se to v různých podobách děje vrátit zpět.