Poprvé jsem se do Paříže podíval na jaře roku 2008 s veselou partou kolem fiktivní cestovní kanceláře s vypovídajícím názvem Za hranice soudnosti. Město nad Seinou mi učarovalo a od roku 2010 se do něj snažím vrátit každý rok. Alespoň na týden. Což se mi dařilo až do roku 2018. V roce 2019 do cesty zasáhly soukromé problémy a loni jakékoli plány zhatil koronavirus.

O to víc jsem přemýšlel, jak si to vynahradit letos. A už na podzim jsem vymyslel báječný plán. Konečně se podívám na kurty Rolanda Garrose při jednom z nejsledovanějších grandslamů světa! Hrát se má na konci května.  Už v říjnu jsem objevil speciální stránky, které nabízely vstupenky na jednotlivé dny a kurty, dokonce do různých pásem finančně odstupňované. Spočítal jsem, že dva dny na dvou hlavních kurtech by na vstupném vyšly kolem 20 tisíc korun.

ČERNÁ A BÍLÁ: Mělo by Česko koupit ruskou vakcínu?

Nakonec vyhrála levnější varianta, jeden den na hlavním kurtu, druhý den volný pohyb po hledištích menších kurtů. To vychází asi na 13 tisíc. S ubytováním na týden a letenkami by to nebyla nejlevnější dovolená, ale co by člověk neudělal pro tak famózní myšlenku. Nadchnul jsem pro nápad kamaráda, co se mnou chodí hrát tenis v Nymburce. A zdálo se, že tenisovému výletu do Paříže nic nestojí v cestě.

Jenže teď je ve francouzské metropoli zákaz vycházení od osmnácti hodin. Vláda zvažuje totální lockdown, nemocnice jsou přeplněné, zastavit šíření mutací viru se nedaří, očkování vázne. A čas na zajišťování vstupenek, letenek i ubytování je přitom právě teď. Letošní plány se hroutí. Byť jsem v názvu textu použil slova konec snu, věřím, že ve skutečnosti je to jen odklad. Čtvrtý rok bez Paříže bych nesl těžce.

Záchranáři v době koronaviru.
Pacienti čekají na záchranku déle než dřív. I kvůli ochranným oblekům