Poprvé jsem se do Paříže podíval na jaře roku 2008 s veselou partou kolem fiktivní cestovní kanceláře s vypovídajícím názvem Za hranice soudnosti. Město nad Seinou mi učarovalo a od roku 2010 se do něj snažím vrátit každý rok. Alespoň na týden. Což se mi dařilo až do roku 2018. V roce 2019 do cesty zasáhly soukromé problémy a loni jakékoli plány zhatil koronavirus.
O to víc jsem přemýšlel, jak si to vynahradit letos. A už na podzim jsem vymyslel báječný plán. Konečně se podívám na kurty Rolanda Garrose při jednom z nejsledovanějších grandslamů světa! Hrát se má na konci května. Už v říjnu jsem objevil speciální stránky, které nabízely vstupenky na jednotlivé dny a kurty, dokonce do různých pásem finančně odstupňované. Spočítal jsem, že dva dny na dvou hlavních kurtech by na vstupném vyšly kolem 20 tisíc korun.
Nakonec vyhrála levnější varianta, jeden den na hlavním kurtu, druhý den volný pohyb po hledištích menších kurtů. To vychází asi na 13 tisíc. S ubytováním na týden a letenkami by to nebyla nejlevnější dovolená, ale co by člověk neudělal pro tak famózní myšlenku. Nadchnul jsem pro nápad kamaráda, co se mnou chodí hrát tenis v Nymburce. A zdálo se, že tenisovému výletu do Paříže nic nestojí v cestě.
Jenže teď je ve francouzské metropoli zákaz vycházení od osmnácti hodin. Vláda zvažuje totální lockdown, nemocnice jsou přeplněné, zastavit šíření mutací viru se nedaří, očkování vázne. A čas na zajišťování vstupenek, letenek i ubytování je přitom právě teď. Letošní plány se hroutí. Byť jsem v názvu textu použil slova konec snu, věřím, že ve skutečnosti je to jen odklad. Čtvrtý rok bez Paříže bych nesl těžce.