Musíme to opravit, trošku oposlouchaná věta silničářů, která každého řidiče, který právě stojí v nekončící koloně, spíše naštve než povzbudí.
Nedávno mi ale sama vytanula na mysli, když jsem jela z Kolína do Kutné Hory po osmatřicítce, úseku, který právě teď silničáři začali opravovat.
Docela silně pršelo a asfalt nastavovaný jako kaše střídající se s výmoly byl v tom počasí vhodný spíše pro nějaký slušný off road než malou skromnou „fábinku“.
Ač obvykle na silničářích taky nenechám nit suchou a do ruda mně vytáčí zejména jejich neschopnost zkoordinovat opravy na jednotlivých úsecích silnic, v tomhle případě vzácně mlčím. Prostě je potřeba to opravit.
Navíc mě minulý týden, když už částečná uzavírka na osmatřicítce začala, mile překvapila doba, po kterou s člověk v koloně zdrží. Ty sice vypadají občas hrozivě z obou směrů, ale protože semafory nahradili regulovčíci, kteří řídí dopravu podle aktuálního provozu a ne podle pevného času na semaforech, stání na červenou zabere maximálně pět minut. A to se docela nechá snést.
