Všichni jsme se těšili, až se život alespoň trochu přiblíží normálu, až začnou stříbrné kutnohorské uličky zase žít a ševelit turistickým ruchem. Ke zbožnému přání především majitelů kaváren, restaurací a hospůdek přispěl svojí troškou do mlýna také svatý Petr, pod jehož taktovkou to po oba víkendové dny konečně vypadalo jako v červnu.

Kutná Hora byla i díky povedenému řemeslnému trhu na centrálním náměstí po dlouhé době plná lidí. Nejen turistů, ale i místních.

Mnozí z nich hledali po procházce městem útočiště v parku pod Vlašským dvorem. Nově zrekonstruovaný prostor nadchl hlavně děti, které řádily mezi kapkami stříkajících vodních trysek a v nejednom případě strhly k dovádění i dospělé.

Jenže. To slovo visí ve vzduchu jak nějaká kletba nad Kutnou Horou, ve které je dáno od nepaměti dělat věci polovičatě, neúplně, amatérsky. Park plný lidí, ale ani jedny veřejné toalety v provozu.

Sice jsou krásně zrekonstruované a mají dokonce i sprchu a přebalovací pult, klíč se ale asi ztratil. Zavřené zůstaly i přesto, že město prostor v parku pronajalo na několik dní sportovní akci pro veřejnost a bylo tak jasné, že zde zřejmě bude rušno. A protože člověk si zkrátka odskočit musí, je prostor za zídkami v parku ideální místo. Rozhodně ale ne důstojné.

Nepříjemná „vůně“ linoucí se parkem, která má zvlášť v teplém počasí k omamné vůni letních dní hodně daleko, je už jen nehezkou dohrou takové situace.