Kutná Hora je kromě památek proslulá také špatnými možnostmi k zaparkování. Místa je málo, parkomaty jsou zastaralé a zásadně jen na mince, o chytrém parkování, kterým disponuje kupříkladu sousední Kolín, si stříbrné město může nechat jen zdát.

Nedávno za mnou přijeli známí z Prahy a nestačili se divit oni i já. Průjezd centrem Kutné Hory je zpoplatněn, automat určený pro prodej lístků v Husově ulici je ale spíše exponátem vhodným do Národního technického muzea. Nejen, že ho při vjezdu do centra snadno minete a couvat v jednosměrné ulici pak už nemůžete, ale tenhle zázračný parkomat bere jen desetikoruny a dvacetikoruny. Zapomeňte na drobné mince nebo snad dokonce platbu kartou.

Když už dáte hlavy a peněženky dohromady a nějakou tu odpovídající minci vysypete, zdaleka to neznamená, že máte vyhráno. V okolí centrálního náměstí totiž bývá mnohdy beznadějně plno a zaparkovat se zde nedá.

V Kolíně na takové situace upozorňuje právě systém chytrého parkování, abyste s autem jeli rovnou tam, kde místo k zaparkování najdete. V Kutné Hoře díky systému jednosměrek ale musíte znovu objet celé město a parkování můžete zkusit i kostela sv. Jakuba.

My jsme tentokrát místečko k zaparkování pro dvě auta našli, zbaveni drobných na předchozím parkomatu, který vydal lístek jen na průjezd, ale začíná kolečko nanovo. Ani tady totiž nákup lístku kartou platit nelze. No nic. V nejbližší kavárně nám vcelku ochotně rozměnili, a tak se nám zhruba po půl hodině podařilo zaparkovat.

Každému turistovi, který tohle zažije, se chce do města přijet znovu. Stejně jako místním, po kterých se tolik chce, aby podporovali prodejce v centru města.