Myslím, že zde v Kutné Hoře něco podobného opravdu funguje. Lidé nejsou bezmocní, a pokud se jim něco nelíbí, nebojí se ozvat – nejdříve svým zastupitelům, a pokud oni neposlouchají, neváhají vytáhnout do petičního boje. Popravdě si i říkám, že podobných aktivit je zde opravdu hodně. Často se pokouším vžít rolí jejich signatářů a mnohdy chápu jejich oprávněné obavy z dopadů různých projektů na jejich bezprostřední okolí a život. Na druhou stranu mě jeden „výkřik" přiměl se zamyslet i nad druhou stranou této mince. Většinová společnost má svoje priority, které se snaží bránit a uchovat si svůj standard života. Jenže je tu i společnost menšinová, která je závislá na dobrotě těch, ke kterým byl život laskavější. Neměli bychom při našem jednání a při moci, kterou nám dává naše demokratické zřízení, na tyto lidi zapomínat a i přes veškeré nepříjemnosti, které to způsobí, se jim pokusit pomoci. Pokud je jen vystrčíme za brány našich krásných měst, problém nevyřešíme, jen ho přeneseme na někoho jiného, kdo nám ho časem vrátí a možná i s úroky, které nebudeme moci zaplatit.