V těchto dnech, kdy často prší a je pochmurno, se čas strávený s horkým čajem a dobrou knihou stává zážitkem skoro až nebeským. Musím se přiznat, že obě tyto komodity patří mezi moje oblíbené a oběma se rád oddávám. Proto jsem byl sám ze sebe překvapen, když jsem se předvčerejšího večera přistihl, jak házím pytlík (tedy nic pro pytlíkům, ale sypaný je prostě sypaný) s čajem do hrnku a k tomu v rychlosti louskám noviny. Nějak jsem si uvědomil, že se mi podařilo krásný moment vtisknout do něčeho mezi prací a odpočinkem, kdy vlastně nedělám ani jedno pořádně, jen balancuji na hraně obou těchto činností.
Čaj jsem sice vypil a noviny dočetl, ale řekl si ne. Mám svoji práci rád a opravdu si ji užívám, ale někde musí být hranice, bariéra či linie, která dokáže oddělit práci od doby odpočinku. Zjistil jsem, že za poslední tři měsíce si nedokáži sednout a prostě nic nedělat, nemusí to být práce, ale třeba jen brouzdání po internetu s šílenou myšlenkou za uchem, že by mi mohlo něco uniknout, že bych mohl minout nějakou informaci.
Takže ne, dneska si dojdu domů, nezapnu počítač a ani nebudu otvírat noviny. Již dlouho na mě čeká nově vydaná kniha od Jacka Kerouaca Doktor Sax a já mám v úmyslu si s ní dnes zalézt do postele a na chvíli zapomenout na ten chvat kolem. No a k tomu samozřejmě patří konvice dobrého červeného čaje. Jen se zastavit a užít si večer, na práci bude čas zase ráno.
