Člověk si až říká, že politické matení a populismus by měly být zakázány zákonem a politický PR raději i mezinárodním humanitárním právem. Podle plakátových slov žijeme v pekle a po volbách, pokud tedy zvolíme správně, přijde ráj. Před čtyřmi roky to nevyšlo, tak třeba letos. S hlavou plnou vysokých cen bydlení, plynu, strachu z nedostatku peněz na mém účtu (Co když moje ještě neexistující dítě bude chtít jít jednou na vysokou, neměl už bych začít šetřit?) a otráven neustálými rekonstrukcemi silnic, jsem dorazil v sobotu po poledni do Ratají nad Sázavou.

Kousek od zámku stálo několik místních s malými stánky překypujícími jídlem. Buchty, sladkosti, koláče, sušenky, domácí limonády i skvělé sádlo říznuté jablkem. Všechny ty dobroty se prodávaly za pár korun. Dobře, možná to nebyly přímo dvě, ale za skvělý kus koláče jsem zaplatil 3 Kč. Tedy sotva tak náklady na jeho vyrobení. Na chleba se sádlem mi stačil úsměv a vřelé slovo. Krásné. Sousedi se sešli, ochutnali a potěšili sebe i druhé. Soudržnost a štědrost, to v dnešní době už je skoro zázrak. Slunce svítilo, já hodil volby za hlavu a řekl si, že lidé, svět i třeba jen sobotní odpoledne, dokážou být i přes ten všechen politický marast, jenž se na nás valí, přece jen krásné.