Kliknutím zvětšíteAdame, kdy jste vůbec poprvé zaregistroval závody Spartan Race?
Ahoj, přesné datum si nepamatuji, ale zpětně si uvědomuji, že na sociálních sítích jsem registroval zablácené nadšence v cíli s medailí v ruce. (smích) To bylo asi někdy v roce 2015, ale v té době jsem ještě moc netušil, která bije. Skutečné uvědomění přišlo až začátkem roku 2016.
Jaká byla vaše sportovní kariéra? Čemu jste se od dětství věnoval?
Sportovního ducha, pohyb a soutěživost jsem měl v sobě prý už od malička, a to mě doprovází dodnes. Od pěti až šesti let jsem začal hrát závodně stolní tenis a u něj jsem vydržel intenzivně asi dvacet let. Další mojí velkou závislostí a koníčkem byl společenský tanec, jak standartní tance, tak obzvláště latinsko-americké tance, kterými jsem se začal zabývat až v patnácti letech. Se závodní kariérou jsem skončil asi v roce 2013. Na dálku tímto zdravím a děkuji oběma mým tanečním partnerkám za překrásné chvíle, které jsem mohl prožít v tomto jedinečném sportu.
Jaký byl váš první závod a jak dopadl?
Můj první závod byl v Litovli skoro přesně před rokem. Běžel jsem elitu a v této vlně to bylo 118. místo ze 193 spartanů. Celkově z toho bylo 294. místo z 6375 závodníků.
Kolik závodů už máte nyní za sebou?
Šest závodů Spartan Race a nějaké běžecké závody.
Která překážka vám dělá největší problémy?
Překážky mi obecně problémy moc nedělají, ale když musím jmenovat, tak jsou to dlouhé kombinace ručkovacích překážek na konci závodu, když už jsem vyčerpán.
A naopak? Co vám vyloženě z překážek sedí?
Nikdy jsem nezaváhal na laně, tak asi ten šplh.
Co je podle vás na závodech Spartan Race nejlepší?
Je to jedinečný běžecký překážkový sport, kde se lidi mají rádi, pomáhají si, obětují klidně svůj závod. Z těchto závodů je cítit, jak jsou všichni pozitivně naladěni, podporují se a fandí. Je zde široká škála různě náročných závodů, kde si můžete sáhnout si na své „dno“ a posouvat si své hranice. Zároveň se můžete hecnout s kamarády a zazávodit si. Spartan Race je prostě jedna velká rodina. (smích)
V sobotním závodě v Litovli jste ve vlně Competitive běžel na výsledek. Chtěl jste se kvalifikovat mezi pět nejlepších mužů ve své věkové kategorii 40 – 45 let a podle výsledkové listiny se to povedlo. Byl jste nadšený?
Ano, byl a moc! Ale cesta k úspěchu byla trnitá. Celý týden před závodem jsem ležel s horečkám. Do středy jsem si říkal, že to bude jen nějaká dvoudenní záležitost. Když jsem se ale i ve středu před sobotním závodem cítil stále naprosto stejně, došel jsem si k doktorovi, a ten mi nasadil antibiotika a závod nedoporučil. To bylo nejhorší, co jsem mohl slyšet, protože na závod do Litovle se každý těší a přípravu směřuje k tomuto závodu. Je to takové neoficiální MČR.
Přesto jste odstartoval.
Můj stav se v pátek před závodem trochu zlepšil, ale díky celkové slabosti jsem se rozhodl lístek na závod prodat a jet alespoň jako divák, fandit „rodině“ a vychutnat si to tedy jen tímto způsobem. Lístek se bohužel neprodal a v sobotu ráno jsem sice nebyl fit, ale bylo to zase o dost lepší, tak jsem se rozhodl na start postavit a zkusit závod alespoň odejít s tím vědomím, že kdyby se mi udělalo více či méně zle, tak to vzdám.
Dopadlo to nad očekávání dobře.
Adrenalin, závodní duch, a touha se kvalifikovat na ME byla silnější a řekl jsem si, že zkusím běžet alespoň na půl plynu. Doufal jsem, že poběžím bez větších problémů co nejdéle. Když jsem však přiběhl k první překážce, což byla balanční kladina, kterou jsem do teď vždy zdolal, a začal se soustředit na její překonání, zjistil jsem, že se mi neskutečně jako nikdy motá hlava. Bez detailnějšího popisování, jsem ji jednoduše nedal. (smích) A šel jsem se plácat do bahna a počítat do třicet angličáků, což mi na psychice a síle moc nedodalo. Zbytek závodu až do cílového prostoru festivalky se mi dařilo držet stejné tempo a úspěšně zdolávat překážky. Síly definitivně došly, když jsem cinknul na šplhu, pak už sice zbývalo do cíle jen kousek a překážky, které se prostě dávají, ale vyčerpanost už byla taková, kterou jsem ještě nikdy nezažil. Po doběhnutí do cíle jsem měl neskutečnou radost, a ještě větší radost jsem měl po zjištění, že jsem se kvalifikoval na ME.
Pojedete na Mistrovství Evropy Spartan Race, které se koná v půlce září v Andoře?
Ano, chtěl bych, ale ovlivňuje to ještě spoustu dalších věcí, takže uvidím. Když by to vyšlo, byl by to krásný zážitek a taková hezká dovolená. (smích) Přeci jen to bude dlouhá trať a vysoko v horách, což není moje parketa.
Momentálně jste také trenérem Spartan Race Training Group Kutná Hora. Jak vznikl ten nápad založit populární SRTG?
Navštívil jsem trénink SRTG Kolín, odkud pramení mé začátky, a kde to všechno začalo. Zde jsem absolvoval spoustu výborných tréninků, kde jsem se našel. Časem v kruhu nejbližších při řešení různých věcí okolo Spartan Race, a zjištění, že v Kutné Hoře není ještě žádné SRTG, se nadhodila myšlenka, co kdybychom založili vlastní SRTG. Udělali jsme malý průzkum, prověřili, jestli by to bylo vůbec možné, a poté, kdy se vše jevilo pozitivně, do toho šli. Byl jsem nadšený! Teď se snažím odvádět dobrou práci, pomáhat lidem, kteří se zde také našli a co nejlépe je motivovat a připravit na překážkové závody.
Jaké jsou náplně tréninků? Zvládnou to i začátečníci?
Spartan Race tréninky jsou běžecké tréninky pro všechny, zaměřeny na komplexní přípravu na OCR závody v čele se Spartan Race, do kterých jsou obecně vkládány různá cvičení, která trochu simulují překážky ve skutečném závodě SR nebo vás ta cvičení na závod alespoň dobře připraví. Někdy trénujeme vytrvalost, někdy rychlost a výbušnost, někdy běháme rovinky, někdy kopečky, občas si zablbneme, zaplaveme a tak podobně.
O SRTG se často mluví jako o velkých rodinách. Je tomu tak i v Kutné Hoře?
Ano je.
Mnoho lidí tvrdí, včetně mě, že mu Spartan Race změnil život. Platí to i u vás?
Ano. Je to nová životní etapa s během na, doufám, dlouhou trať.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
