Do polského Krakova nyní vyráží čtveřice českých reprezentantů, mezi kterými nechybí i dva členové nohejbalového SK Šacung Benešov – Lukáš Flaks a Gabriela Zachová. Oba ale samozřejmě reprezentují svůj teqbalový klub TJ Sokol Družba Suchdol. Česká teqbalová jednička, to je Lukáš Flaks, který ještě donedávna válel v benešovských barvách nohejbalovou extraligu. Poslední nohejbalovou sezónu zakončil hostováním ve Vrdech ve středočeském krajském přeboru.

Lukáši, kolik jste letos odehrál nohejbalu?
Ani jeden zápas. Důvodem ani nebylo jen teqbalové vytížení, ale spíše zdravotní problémy s kyčlí. Měli jsme kvalifikační turnaje na Evropské hry a ty poslední už jsem dohrával v bolestech. Po posledním turnaji jsem už jezdil do Prahy k ortopedovi na léčbu a rehabilitaci, abych dal kyčli do kupy. Kdybych při nohejbale nesmečoval, ale hrál jen v obraně, tak by to šlo. Jenže jsem nechtěl kyčli přetěžovat, zejména, když jsme se v teqbalu kvalifikovali na Evropské hry.

Takže teqbal má nyní u vás přednost?
Určitě teď ano.

Ve dvojkových disciplínách jsi v teqbalu českou jedničkou. Jak to vypadá z pohledu světového žebříčku?
Mezi dvojicemi mužů na 22. místě, mezi mixy na 16. místě. Singl už moc nehraji, ale stále jsem v něm českou dvojkou. Musí se makat dál, konkurence roste i doma.

Jakub Nekvinda (vpravo) změnil dres. Z Kutné Hory míří do Sokolče
Volné přestupy nabídly dost zajímavých změn mezi regionálními týmy

Jak je vlastně velká tuzemská soutěžní základna tohoto sportu?
Asi čtyři desítky hráčů a hráček. Světových turnajů se účastní maximálně šest, někdy osm hráčů z ČR.

To není velký počet. Přitom to vypadalo, že teqbal čeká velký rozmach.
On se zpočátku opravdu rozvíjel rychle. Pak přišel covid a to byla studená sprcha. Najednou se slehla zem, nikam se do zahraničí téměř nesmělo a turnaje se hrají hlavně venku. Jen kolik jsme museli vyplnit formulářů, když jsme chtěli jet na turnaj do Itálie… Covid také přišel v době, kdy gradovaly nábory.

Čekají vás kontinentální hry v Polsku, což je ve sportovní hierarchii dvojka až trojka ve světě všesportovních svátků. Co od tohoto svátku očekáváte?
Určitě mediální zájem, a to i třeba v České televizi. Naše zápasy se hrají na hlavním krakovském náměstí, čtyři dny po sobě.

Co když ale bude pršet?
Vůbec netušíme, jak to pořadatelé pro takový případ mají vyřešeno.

Když jsme se dotkli počasí, má na teqbal větší vliv než na nohejbal?
Stoprocentně má počasí větší vliv. Zejména sluníčko je hodně nepříjemné. Přece jen u nohejbalu se dá nějak na větším hřišti manévrovat, ale tady na třech metrech se nedá dělat nic. Pro nahrávače i smečaře je slunce problém. Nepřítelem je i vítr, který míč stahuje nebo posune. Samozřejmě déšť na hladkém stole, to je konec.

Co vás v Krakově čeká?
S Petrem Bubniakem hraji dvojice mužů a s Gábinou Zachovou mixy.

Která z teqbalových disciplín je považována za nejprestižnější?
Královskou disciplínou jsou dvojice mužů. Ale i singl je atraktivní.

Z fotbalového utkání finále Select poháru OFS Kutná Hora "O stříbrný míč" Červené Janovice - Suchdol (1:4)
Okresní pohár patří Sucholu. Poražené Červené Janovice jdou do I.B třídy

Ve dvojkách mužů budete hrát s bývalým nohejbalovým mistrem světa Petrem Bubniakem, což je levák. Je to stejně jako v nohejbale výhoda, když hraje pravák s levákem?
Určitě. Protože jak je omezený útok, že se po jednom musí hrát druhý odlišným způsobem, tak my se v tu chvíli otočíme v poli, já jdu Petrovi nahrát a on smečuje levou. Takto to točíme. I naši zahraniční soupeři mají leváky s pravákem. Dokonce někteří hráči původně hráli jen pravou a dokázali se přeučit na levačku. To třeba udělali Maďaři.

V mixu s Gábinou Zachovou jste ale oba pravonozí hráči…
Jsme, ale vymysleli jsme speciální taktiku. Gabča, když je na příjmu, tak buď mi to připraví a já smečuji, nebo když ona má jít na smeč, tak nejde, já to vezmu z první a ona mi nahraje. Zatím nám to vychází jako nejlepší varianta. Když si na útocích vybijeme pravou nohu, snažíme se technicky zkracovat míče hlavou nebo kolenem, abychom to soupeři znepříjemnili.

Gábina ale do teqbalu naskočila nedávno.
Vlastně až loni. Je smečařsky i technicky výborně vybavená. Hlavně ale umí hrát hrudí. Což je neskutečné v tom, že když to příjmu a dám jí to na prsa, tak ona mi to jen posune a už můžu útočit. Je to neskutečná zbraň a dlouho nám trvalo, než jsme na to přišli. Nahrávka prsama je nejlepší na přesnost.

Je v mixu dvojic žena velkou slabinou?
Ani ne. Gábina hraje parádně. Samozřejmě ženský útok není takový jako mužský. I příjem je o něco slabší. Ale jak vidím, ženy se pořád zlepšují. Ještě před dvěma roky se na ženskou hru nedalo dívat a dneska už je to o něčem jiném.

Martin Puk (vpředu s míčem)
Kanonýr Deníku Martin Puk: Daří se mi stejně. Deset gólů na sto zahozených šancí

Jak je na tom teqbal s optimálním věkem? Je to stejné jako v nohejbalu?
Asi nastejno. Z hlediska fyzické náročnosti je třeba singl v nohejbale s teqbalem srovnatelný. Ve dvojkách je náročnější nohejbal. Rozdíl ale je, když přijde ve hře únava. V nohecu se to vždy nějak ukope. Ale v teqbalu hráč musí mít neustále k dispozici přesnost a ta se s sebemenší únavou ztrácí. Technicky je teqbal stoprocentně náročnější než nohejbal.

Jaké jsou vaše ambice?
Chci bednu a věřím, že se to alespoň v jedné disciplíně podaří. Což by byl neskutečný úspěch. Po těch všech peripetiích, co jsme měli a za vynaložené úsilí si myslím, že bychom si medaili zasloužili. Naše rodiny trpí, pořád jen tréninky, soustředění. Prostě tqbal, teqbal, teqbal, nic jiného.

Na co se v Krakově kromě samotné hry těšíte?
Od olympijského výboru jsme vyfasovali bágl s vybavením. Moc se mi líbilo a už to dělá takový nádech olympiády. Těším se na vesnici všech sportovců, na zázemí. Na duch, že člověk je ve sportovní špičce. Na výkony sportovců z různých odvětví. Určitě se chci podívat na další sporty. V Krakově už jsem jednou hrál. Ale bylo to o tom, že jsem přijel, odehrál a hned odjel. Teď tam budu týden.

Nemrzí vás, že velmi mladý teqbal na Evropských hrách nechybí a více než stoletý nohejbal si musí vystačit jen s monosportovními akcemi typu mistrovství světa?
To je jasné, že mrzí. Nohejbal mám stále hodně v srdci, hraji ho dvacet pět let a pořád se cítím součástí nohejbalové rodiny. Po pětadvaceti letech mám první sezónu, kdy nehraji nohec. Těžko říci, proč se nohejbalu nedaří posunout se ve světě ještě dál. Jestli je to nedostatkem peněz, menším rozšířením ve světě, nebo je nohejbal příliš pomalý pro diváky v televizi, nevím…

Teqbal ale kontinentálními hrami končit nechce. Už se hovoří o jeho snaze brzy nahlédnout na svátek největší – olympijské hry.
Teqbal už byl na programu dalších kontinentálních her v Americe, Asii i Africe. Teď se podařilo dostat i na evropské. Šíří se zvěsti, že pokud se nyní teqbal ukáže v Krakově v dobrém světle, mohl by být zařazen na olympiádu v roce 2028 v Los Angeles. Nezdá se, ale teqbal už hraje 135 zemí na světě.

Takže je šance, že z vás jednou bude olympionik?
V roce 2028 mi bude 45 let. Když bych natáhl kariéru do této doby, bylo by to skvělé. Neříkám, že bych nechtěl, je to pro mě výzva. Byla by to třešnička na dortu.