Trasu dlouhou 42,195 kilometrů zaběhl za 4 hodiny 12 minut a jednu vteřinu. Pro představu, Havránek běžel v tempu 5:58 minut na kilometr či rychlostí 10 kilometrů za hodinu. V pořadí skončil na 3141. místě z 10600 běžců.
Josefe, na maratonu v Praze jste podal velmi dobrý výkon. Souhlasíte?
Závod jsem běžel s vědomím, že nebudu v takové kondici. Nepřihlásil jsem se, ale pak jsem od nějakého basketbalisty z Brna koupil na poslední chvíli startovní číslo. Chvílemi ten výkon nebyl ideální, ale vcelku jsem nadšený.
Jaký jste měl pocit po doběhu?
Hrozný. (smích) Kvůli zádům jsme nemohl závodit téměř tři čtvrtě roku a pak jsem se za osm měsíců dostal na maraton, což bych nikdy neřekl. Během těch osmi měsíců jsem naběhal přes dva tisíce kilometrů.
Co jste měl se zády?
Problém s plotýnkami. Trvá to dodneška. Občas mě to chytne, ale tím, že jsem zhubnul, je to lepší. Snažím se operaci oddalovat běháním.
V pětačtyřiceti letech mít takový čas na maratonu je, podle mě, obdivuhodné.
To vám děkuji. Přítelkyně říkala, že doběhnu za čtyři hodiny a dvacet pět minut. Já jsem říkal, že když to dám za čtyři hodiny a třicet minut nebo lépe, tak to bude super. Pocity jsem měl pak perfektní. V Praze jsem běžel už půlmaraton před čtyřmi roky. Tohle se s tím nedá vůbec srovnat.
Jaká byla v Praze atmosféra?
Naprosto vynikající. Půlmaraton může běžet každý chytrák z hospody, s prominutím. Ano, i půlmaraton je bomba, ale víte co? Maraton byl pro mě ještě před rokem nepředstavitelnou záležitostí. Medaili jsem po závodě věnoval dětem a přítelkyni. Ti mě podporovali nejvíce.
Jak dlouho už běháte?
Dálkové běhy běhám už pátý rok.
Proč jste s nimi začal?
Celý život jsem hrál fotbal, ale vždy jsem měl dobrý dech. Od narození jsem měl kondici na delší běhy. Od vojny a výš jsme si šel pokaždé zaběhat desítku. Před pěti lety mě napadlo, proč neběžet víc? V Bratčicích mám kamaráda Jardu Kotrbu a s ním jsem začal běhat trasy v okolí Bratčic. Postupně jsme došli až k půlmaratonu. Nyní s námi běhá i Kuba Ronovský.
Běhání je lepší než fotbal, že ano?
O hodně. Mě to naplňuje. Ještě si pamatuji, jak jste ne mě v Tupadlích křičel, když jsem mával, a dneska děláme oba jiné sporty. A je to mnohem lepší. (smích)
Jste z Bratčic, v tamní přírodě se musí běhat samo.
Ano, ale běhám také až do Ledče, kde mám rodinu. Tam mám dceru. Každou středu běžím z Bratčic pětadvacet až osmadvacet kilometrů za nimi. A ráno jedu do práce do Čáslavi.
Poběžíte ještě nějaký další maraton?
Mým cílem je nyní maraton v Bratislavě, Berlíně a ve Vídni. Přítelkyně z Ledče mě podporuje. Její taťka byl Maďar, a proto bych chtěl kvůli němu běžet i maraton v Budapešti. Mým absolutním cílem je olympijský triatlon. Rád plavu a chci na něj natrénovat. Chtěl bych si takový závod někde zkusil. To bych rád stihl do padesáti let. Záležet bude také na mém zdraví.
Jak často trénujete?
Čtyřikrát týdně běhám, plus pískám dva fotbalové zápasy. Nyní už pískám na Vysočině, je to pro mě blíž. Fotbal beru jako dobrý strečink před dlouhými běhy.
To musíte mít lepší fyzičku než někteří fotbalisté.
Určitě některé předbíhám. (smích) Zase ale oni pracují s balonem.
Rozhodně ale nejste kruhoví rozhodčí.
Ježíšmarjá, to ne. To bych raději nepískal. (smích) Než být takovým rozhodčím, tak raději vůbec žádným. Snažím se pískat dva zápasy za víkend.
Co máte ještě v plánu tento rok?
V Přibyslavi bude první ročník půlmaratonu. To se běží dvacátého sedmého května. Toho bych se rád zúčastnil. V září bych chtěl běžet půlmaraton v Havlíčkově Brodě. Lituji, že nemůžu běhat Silvestrovský běh ve Svatém Mikuláši. Poslední den v roce totiž plánuji půlmaraton z Bratčic do Seče, a pak se koupu jako otužilec na Kraskově. Tam chci završit tento rok.
Otužování je součást vaší regenerace?
Ano, dělá mi to dobře na svaly. Po každém běhu se zaleduji, abych měl druhý den svaly připravené. Ledová voda mi dělá dobře. Když si dáte po těžkém tréninku teplou, tak to je konec. To můžete jít ráno s přítelkyní na čaj nebo na procházku. Nic víc. (smích) Třicet let se sprchuji studenou vodou. Nesmí chybět česnek s cibulí a běžím dál.
