Jak jste spokojený s umístěním na mistrovství světa veteránů?
V mé kategorii M45 (45 – 49 let) startovalo 60 sprinterů, takže umístění určitě není špatné. Přesto jsem mírně zklamaný, protože jsem odjížděl s nejvyššími ambicemi a ty se nepodařilo naplnit.

Jak vysoko byste svůj úspěch v dosavadní kariéře zařadil?
Mám stříbro z halového mistrovství Evropy a World Masters Games (veteránská obdoba olympijských her), takže hned za ně.

Jak jste se na závod připravoval?
Cíleně jsem se připravoval od poloviny října. Bohužel, vzhledem k pracovnímu vytížení jsem měl velmi málo příležitostí trénovat v hale. Naštěstí počasí bylo relativně příznivé i pro sprinterský trénink venku.

Jak často trénujete a jak?
Trénuji pravidelně 4 – 5 krát týdně dle možností. Tréninková jednotka však netrvá déle než jednu hodinu. Běhám buď doma v Dobřeni na asfaltu, nebo v Kutné Hoře na „Sokoláku“. Také posiluji ve své domácí posilovně.

Jak se na to dívá vaše rodina? Fandí vám? A co říkali na váš úspěch ve Francii?
Ve své rodině mám určitě oporu. Tradičně největší fanda je moje maminka, poděkovat musím své manželce, která je velmi tolerantní k mým sportovním aktivitám. Myslím, že všem můj výsledek ve Francii udělal radost. Asi nejnespokojenější jsem já.

Berete to jako koníček? Podporuje vás někdo finančně? Máte nějaké sponzora nebo si hradíte všechny cesty sám?
Atletiku určitě beru jako zábavu. Mezinárodní starty jsou velmi finančně náročné, protože účastníci si vše hradí sami. Zanedbatelné nejsou ani náklady na přípravu a kvalitní vybavení. Momentálně žádného sponzora nemám.

Jak jste se vůbec k atletice dostal?
Na stadion v Sázavě mě přivedla v deseti letech maminka, která také dělala atletiku. Měl jsem velké štěstí na svého prvního trenéra, pana Jaroslava Kavaliera, který mně dal nejen základy atletiky a dovedl mě k dorosteneckým medailím, ale hlavně ve mně vzbudil ctižádost něčeho dosáhnout a ochotu pro to tvrdě pracovat.

Většina lidí ve vašem věku už má raději klid, než aby se honili po oválu jako vy. Co vás na tom tak baví?
Za ta léta mě atletika opravdu stále baví a navíc mi poskytuje relaxaci po mém pracovním zatížení. A závodění ve veteránech na mezinárodní úrovni je také velká výzva.

Sportujete tedy již od dětství. Jakým druhům sportu jste se věnoval?
Jako kluk jsem samozřejmě hrával fotbal, hokej, házenou, lyžoval… Asi od 12 let jsem se plně zaměřil na atletiku. Jako doplňkový sport jsem lyžoval. Na běžkách i sjezdovkách.

Jaká byla atmosféra na stadionu a jací byli diváci?
Veteránských závodů se účastní ohromné množství startujících. Nesrovnatelně více než v kategorii dospělých. Například na World Masters Games bylo přibližně 20 000 sportovců, nyní na halovém mistrovství světa 3 800. Všichni si navzájem fandí, takže atmosféra je zvláště při finálových bězích bouřlivá.

Co vás čeká v nejbližší době?
Nyní se začínám připravovat na letní sezonu, kde je mým cílem medaile z mistrovství Evropy v Lublani. Pravidelně budu také startovat za Kavalier Sázava ve 2. lize. Určitě chci překonat české veteránské rekordy kategorie M45 ve všech disciplínách, ve kterých budu startovat.