Letím do Kosova! Před několika lety do válkou zmítané země něco nemyslitelného. Dnes, po naprosto bezpečném návratu z hlavního města Prištiny, mohu říct, že tento šestidenní výlet se zručským futsalovým klubem byl zážitek!
V Prištině je ještě cítit drobné napětí, vždyť Albánci jsou horkokrevným národem. Když však viděli barvy Benaga, chovali se velice vstřícně. Díky prezidentovi a trenérovi klubu Benimu Simitči, který z Kosova pochází, jsme měli dveře otevřené všude. I do luxusního pětihvězdičkového hotelu Emerald s parádním wellness. Nebo třeba při příletu na letišti, kdy jsme prakticky pasovou kontrolou jen proběhli a to ještě na samostatných přepážkách, než měli ostatní cestující. Benago je prostě v Kosovu dobrou značkou.
close
zoom_in
Turnaj se nám sice potřetí v řadě vyhrát nepodařilo, ale zážitky z finále si odnášel každý člen výpravy.
Už jen ta návštěva. 1129 diváků a parádní „kotel". Nemělo to chybu.
Vlastně pár jo.
Třeba zima. V hale byla obrovská. Venku 10 stupňů, v hale o osm méně. S pořádkem si také Kosované hlavu nelámou a na tribunách v pohodě kouří. Proč ne. Nikdo je za to přeci nepokutuje.
A co mě pobavilo nejvíce? Ten servis pro auta. Jedete po silnici a pravidelně se střídají autoservis, autosalon, automyčka, benzinka! Priština má snad největší hustotu těchto zařízení na kilometr čtvereční na světě.
Kosovo prostě dává dobrý servis, alespoň tak to vidím já a celé Benago.
