Ve smíšených dvojicích startovala Monika Hájková z SK Valdman´s gym, kterou doprovázel Soběslav Neufuss. Tomáš Pilc zdolal trať společně se Zuzkou Cermanovou. Tým Moniky Hájkové došel do cíle za 26 hodin a 39 minut. Pilc s Cermanovou byli v cíli za 28 hodin a 31 minut.

Heslo závodu je „95 km, co ti změní život". V čem ho změnil vám?

Monika H.: Pro mě to byl od začátku velký zážitek. Nádherná první část, kdy jsou všude kolem vás světlušky v podobě závodníků, krásná příroda, spousta emocí, když vidíte zraněné a vyčerpané lidi nebo lidi s odhodláním dojít stejně jako vy. Rozhodně jsem poznala sama sebe po fyzické a hlavně po psychické stránce. Opět mi to připomnělo, jak sport lidi neuvěřitelně sbližuje, což jsme měli uvedeno i na medaili "Ciel nás spája B7".
Tomáš P.: Já šel jenom 91 kilometrů. Jednu část jsme šli kratší. Jinak jsem den skoro nechodil a další tři mě boleli kolena.

Šli jste více jak 26 hodin, jak jste doplňovali energii?

Monika H.: To byla hodně důležitá věc. Hlídat si, aby tělo mělo neustálý přísun pití a jídla. Jakmile to tak nebylo, dostavila se únava. Občerstvovací stanice byly dobře zásobeny. Doplnila jsem si vždy iontový nápoj, většinou jsem si brala müsli, banán nebo meloun a občas jsem to namočila do soli kvůli křečím. Na každého platí něco jiného, mě se osvědčila po cestě dětská výživa, chleba se salámem a na šedesátém kilometru jsem si dokonce dala v rychlosti párek a pivo a byla jsem jak nová. (smích) Čím víc jsme se blížili k cíli, tím víc jsme dávali přednost salámu nebo polévce před sladkými věcmi. Asi toho mělo tělo už dost.
Tomáš P.: Meloun se solí, iontové nápoje, salám Vysočina a polévky.

Který úsek trati byl nejnáročnější?

Tomáš P.: Posledních sedm kilometrů.
Monika H.: Při pohledu na obrázek trati se každý vyděsí z toho, kam se bude muset vydrápat, ale věřte, že mnohem náročnější jsou sestupy dolů. S parťákem jsme se vždycky těšili, až zase polezeme nahoru. Posledních sedm kilometrů prudkého klesání bylo asi nejhorších.

Koukali jste, jak jste s parťákem dopadli v konečném pořadí?

Monika H.: Ano. V celkovém pořadí jsme 197. a ve své kategorii Sport Mix Mezi 40-50 jsme osmí. Pořadí pro nás nebylo důležité. Moc jsme chtěli dojít v daném limitu 30 hodin a to se nám ve zdraví podařilo.

Jaké byly pocity v cíli po zdárném dokončení?

Monika H.: Velká radost, ale řekla bych, že to, že jsme to dali, mi začalo opravdu docházet až po tom, co jsem si odpočinula. Je to něco, co jsem si moc chtěla dokázat a ono se to povedlo. Jak všem říkám, už jsem se od té doby několikrát dojala. (smích)
Tomáš P.: Obrovská radost.

Co je horší? Psychická nebo fyzická únava?

Tomáš P.: Jak kdy. Těžko říct.
Monika H.: Rozhodně psychická. Fyzická bolest, pokud nemluvíme přímo o zranění, se dá vydržet. Každý sportovec ví, co je to být namožený a bolavý. Není to nic příjemného, ale také nic co by se nedalo překousnout. Psychická únava je mnohem horší. Tady už opravdu bojujete sám se sebou. A o tom je i celý závod. Pokud si ale pohlídáte pravidelný přísun jídla a pití, dost tomu předejdete. Sama jsem se o tom přesvědčila na sedmdesátém kilometru. Stačilo se jen najíst a všechny chmury byly pryč.

Příští rok půjdete znovu?

Monika H.: Ráda bych, byla jsem o tom přesvědčena už během závodu. Jen doufám, že seženu parťáka. To byl asi největší problém celého závodu. Nikdo se mnou nechtěl jít na výlet. (smích)
Tomáš P.: Půjdu.