„Rozdíl je jednoznačně ve vyzrálosti a zkušenostech hráček, které jsou i technicky vyspělejší,“ říkala v rozhovoru kutnohorská florbalistka.
Lucko, jak se cítíte po premiérovém startu v extralize?
Především si vážím téhle příležitosti hostování v klubu KM Automatik Jičín, která byla podpořena hlavně naší sportovní parťačkou Nikolou Kuchařovou, jenž se jako jediná z ženské složky kutnohorského klubu kdy prosadila v nejvyšší soutěži a také komunikací mezi klubovými manažery Martinem Němcem a Martinem Petrgálem. Cítím tedy pokoru a tuto nemalou zkušenost si užívám.
Nastoupila jste do utkání s Chodovem, což není lehký soupeř. Nakonec Chodov zvítězil 8:3…
Snažily jsme se před zápasem na Chodov připravit, věděly jsme, že to nebude snadné utkání. Měly jsme připravené taktické pokyny od hrající trenérky a fair-play kapitánky Gabriely Žůrkové. Ovšem v první polovině zápasu jsme nedokázaly eliminovat křížné přihrávky soupeřek a díky tomu měl Chodov navrch. Na hřiště jsem se dostala v průběhu zápasu, od druhé třetiny.
Zhodnoťte mi úroveň nejvyšší české soutěže, ve srovnání s první ligou, kterou Kutná Hora hraje?
Rozdíl je jednoznačně ve vyzrálosti a zkušenostech hráček, které jsou i technicky vyspělejší. Na hřišti extraligových týmů můžeme vidět hezké kombinace, dlouhé přihrávky a kvalitní střely z dálky.
Jaký byl návrat na hřiště po tak dlouhé pauze?
Po fyzické stránce byl návrat přijatelný, plíce byly prostě na svém místě. Avšak po té florbalové, jak jsem již předem očekávala, hrůza. Míček sem, míček tam, míček, kam se všude podívám. (smích) Jen ne a ne do brány.
A jaký je florbal v Jičíně?
V Jičíně je skvělé zázemí pro extraligu, hráčky jsou spokojené, a to hlavně díky práci a manažerským schopnostem vedoucího týmu Martina Petrgála. Stejně tak jako my se můžeme doma více než spolehnout na Martina Němce, který pro nás dělá první poslední a my jsme mu za to vděčné. Bravurně zastává svou funkci manažera a jeho práce je vidět. S Dubínkama si to v Jičíně užíváme, ale už se také moc těšíme na náš domov na Klimešce.
