Martino, září vám evidentně sedí. K bronzu z Rakouska jste přidala zlato a bronz i na Lipně, jak se cítíte?
To je pravda, tento měsíc byl velice úspěšný. Musím říct, že to, co se stalo teď o víkendu, jsem opravdu nečekala. Podzim a zimu nemám vůbec v lásce. Jsem taková ještěrka, co se ráda sluní. Takže deset stupňů a déšť není nic pro mě. Rozmrzávám a klepu se zimou ještě doteď. Na Lipně se jednalo o tři závody ve dvou dnech, myslím, že to prověřilo velice slušně naše síly.

Jak náročné bylo závodit na Lipně třikrát za víkend? Šla jste něco podobného vůbec poprvé?
Takzvanou Trifectu jsem běžela již minulý rok v létě na Havaji, což byl neskutečný zážitek. Tehdy jsem byla více zmožená, protože jsme tam neměli své zázemí složené z Michala (manažer týmu – pozn.) a Mobilní fyzioterapie, která nás dává dohromady po každém závodě. Většina závodu se běžela na místních sjezdovkách, které jsme brázdili nahoru dolů sem a tam, takže můžu říct, že tyto kopečky má stehna budou nějakou dobu cítit. Ale jinak moc povedené bylo zázemí u přehrady. Běželo se dokonce ve Stezce korunami stromů. Škoda jen, že nemáme čas se kochat výhledy. Byla tam také má rodina a spousta kamarádů a závodníků z Kutné Hory, kteří mě hnali hodně dopředu. Bez nich by to prostě nešlo.

V listopadu vás čeká právě mistrovství světa Spartan Trifecta v Řecku, jaké máte ambice tam?
Takové otázky nemám moc v lásce. Ambice většinou nemám žádné a nechám se překvapit, jak to vlastně celé dopadne. Hlavně si to tam jedu užít s mým přítelem a jeho taťkou. Zase navštívíme jiný kout země, kde jsme ještě nebyli. Určitě to budou velmi těžké, ale i zajímavé závody, na které se těším. Je to na konci hodně dlouhé sezony. Uvidíme, kdo bude mít nejvíce sil.

Když se vrátíme na Lipno, jaký byl bronzový závod z vašeho pohledu?
Velice povedené ručkovací překážky, kde jsem nezaváhala. Naopak jsem se trápila s těžkými břemeny, kde jsem byla silně v nevýhodě před holkami ve vedení. Ty u tahání pytlů nevypadaly ani zadýchaně a ani ztrápeně jako já. Zde získaly značný náskok, který se mi nepovedl již dohnat.

A nedělní boj o zlato byl hodně dramatický?
V neděli jsme se probudili do chladného deštivého počasí, které velice ztížilo podmínky na ručkovacích překážkách. Svou chybou na jedné ručkovací překážce, kde jsem na konci nezazvonila na zvonek, jsem krapet závod zdramatizovala a nevyužila možného náskoku. Rozhodovalo se až kilometr před koncem, kde jsem první holku předběhla na šplhu na laně.

Ve Sprintu jste skončila čtvrtá, nemrzí vás to?
Vůbec ne. Po dvou úspěšných závodech jsem byla již vyždímaná. Má hlava již neměla takovou motivaci se rvát o každou příčku s ostatními holkami, které navíc nešly oba závody jako já. Takže jsem šla závod více méně spíše tréninkově, pohoda tempem, co mi nohy dovolily. Překážky jsem si hlídala. Povídala jsem si s dobrovolníky, hecovala ostatní lidi a užila jsem si závod zase jinak. Brambora na závěr byla třešničkou na dortu celého víkendu.

V celkovém hodnocení spartanů, kteří dokončili Trifectu na Lipně, jste byla nejlepší ženou. Jaké to je?
Ono asi tohle hodnocení nic moc neznamená. Ostatní silné holky neběžely všechny tři závody, tak jsem se objevila na prvním místě. Potěšilo to, ale pořádně se ukáže ve Spartě, kdo bude na první příčce.