Nejenže znovu ožije po koronavirové době, ale chystá se velký návrat. Po 16 letech se jeden z nejúspěšnějších závodníků historie Václav Fejfar rozhodl vrátit do královské kubatury Super Buggy. Ve své lužanské dílně už delší dobu chystá svůj fungl nový závodní speciál. Světlo světa spatří stylově na domácí trati, která pro východočeského jezdce tolik znamená.

Ve své lužanské dílně už delší dobu chystá svůj fungl nový závodní speciál. Světlo světa spatří stylově na domácí trati, která pro východočeského jezdce tolik znamená.

Po 16 letech se vracíte do královské kubatury Super Buggy. Těšíte se?
Hrozně moc. Pořád se více vnímám jako buginář. Sice jsem několik let jezdil v kategorii plechovek, což jsou klasická auta, ale vlastně jsem si jenom odskočil.

Sestry Aliyyah a Yasmeen Kolocovy.
Sestry Kolocovy čeká pekelný debut. Dakar slibuje víc pouště a náročnější etapy

V plechovkách jste získal tři tituly mistra Evropy. Zůstanou vám v srdci?
Určitě. Krásná disciplína, která se mi moc líbila, ale bohužel to na FIA dopadlo tak, že tu třídu umořili. Když jsem v ní začínal, tak nás bylo přes třicet. Na startu byly všechny možné evropské i světové automobilové značky. Přinášelo to skvělé závody. Já hrozně rád vzpomínám na ruské závodníky od Makarova až po Sorochinskije. To byly prostě skvělé časy. Jenže před pěti lety to začali umořovat s různými homologacemi a podobnými věcmi. Jsem jednoznačně přesvědčený, že to byl záměr.

Kvůli čemu to podle vás byl záměr?
Podle mě chtěli na úkor plechovek dosadit třídu Kart do mistrovství Evropy. Oni říkali, že ubývá jezdců, ale opak je pravdou. Na příští víkend do Nové Paky je přihlášeno 18 jezdců, což je skvělé číslo. A bylo by jich i víc, jenže ty předpisy bezpečnostních prvků jezdci, kteří třeba dlouho nejeli, nemůžou splnit, mají různé věci propadlé. A kvůli jednomu závodu si všechny ty věci obnovovat nebudou.

Jste rád, že se kubatura Touring Autocross (plechovky) znovu začíná těšit oblibě?
Rozhodně ano. Ani my jsme to nezavrhli. Máme v hlavách projekt, kdyby se to vrátilo, a i vymyšlené auto. Stát se může cokoliv a návrat nevylučuji. Chtěl bych, aby se ta třída vrátila na výsluní, protože autokros vlastně vyšel z plechovek.

Stavíte nový závodní speciál. Můžete porovnat, v čem se to za 16 let změnilo?
Ke změně došlo hlavně u poháněcích jednotek. Hodně se to zrychlilo novými motory. A je pravda, že i samotné tratě se neskutečně zrychlily oproti letům, kdy jsem končil. Všechno ostatní ukážou až závody, jak budu schopný konkurovat soupeřům.

Franta, tedy kamion Liaz, se po delší době stane součástí závodního programu sedlčanské stáje.
Když Kamazy zůstanou doma. Dakar bez Rusů? Bude to řežba, těší se Macík

Plechovky a buginy jsou odlišné kubatury. Jak velká změna to pro vás bude?
Velká nebude. Má to volant a čtyři kola (směje se). Jede to skoro stejně. S plechovkou to navíc bylo obtížnější, protože byla těžká. Tady je otázka, jak se nám buginu povedlo postavit. Jedno je postavit auto, ale pak je složité to naučit jezdit po zemi. Bude nám houby platné, když budeme mít překoňováno, a nepřeneseme to na zem. Záleží jenom na tom, jak se nám to podaří naladit a připravit na dané závody.

Jaké rozdíly jsou mezi třídami z finančního hlediska?
Rozdíl je hlavně v práci, což vlastně ve výsledku znamená i peníze. Na plechovce je daleko více práce a všechno je mnohem složitější na údržbu. Z buginy se dá vyndat všechno mnohem rychleji, proto je to i levnější.

O víkendu vás čeká velkolepý návrat. Po 16 letech se představíte v bugině, navíc na podniku mistrovství Evropy na domácí trati v Nové Pace, lépe to vyjít nemohlo.
To máte pravdu. Ale nemyslím si, že by to byl nějaký návrat. Dlouhou dobu se nejezdilo kvůli covidu. Šampionát pořádně nebyl, takže to jako návrat neberu. Ano, pojedu jinou kubaturu, ale pořád se kolem autokrosu pohybuji. Hezká náhoda je, že mi organizátoři přidělili číslo 22, s tímhle číslem jsem začínal ve velké třídě bugin v roce 2002. Na to mě upozornil jeden z fanoušků, což je opravdu hezká náhoda, a věřím, že bude i šťastná.

S čím do závodů půjdete? Jaké jsou vaše ambice?
Jedeme to pouze zkusit, protože auto je pořád ve velkých přípravách. Ještě jsme s ním pořádně ani nevyjeli. Na prvním závodě v Nové Pace to budeme testovat a uvidíme, kam nás to zařadí. Bude hodně složité auto nastavit, protože kdo zná Paku, tak ví, že je to hodně těžká trať. Má velké převýšení a je hodně technická, takže to bude náročné, ale věřím, že se nám to podaří, abychom s ostřílenými soupeři alespoň chvíli drželi krok. Neříkám, že to bude nějaké pódium, to v žádném případě, a vůbec s tím nepočítám. Ale chci s nimi stíhat jet.

Budete buginu před závody ještě někde testovat?
Pokud se nám všechno podaří připravit, tak bych někde určitě chtěl. V Nové Pace už to asi nepůjde, protože vrcholí finální přípravy na víkend, ale chtěli bychom navštívit Bousov nebo nějakou trať, která je poblíž, abychom vše mohli ozkoušet. Měl bych se s tím někde pár koleček svézt, abychom věděli, co to auto dělá.

Delší dobu jste nezávodil. Může to být problém?
To bych určitě netvrdil. Byla delší pauza kvůli koronaviru, poté jsme připravovali auto Petru Šimurdovi, takže v něm jsem se několikrát svezl. Myslím si, že tohle se nezapomíná. Evropa se navíc nejela, takže žádný hendikep proti ostatním mít nebudu.

A celkově vám ten kolotoč závodů po celé Evropě chyběl?
Chybělo to nám všem. Každý závodník je smutný, když nemůže jezdit. Je to vidět i na účasti na podniku v Nové Pace. Už je přihlášeno přes 100 jezdců, což je naprosto skvělé číslo. Oproti státům v Pobaltí, kde se teď jelo, je to úplně někde jinde. Tam jich bylo o půlku méně. Svědčí to o tom, že sem jezdci jezdí rádi a že tu máme typickou autokrosovou trať, která každého láká. Všichni se na to ohromě těší, jenom nás omezuje předpis od FIA, že musíme jet s jednotným palivem. Pro buginy je to největší problém, protože pro turba je naprosto nevyhovující, motory se hrozně rychle ničí, což samozřejmě ublížilo startovnímu poli. Plno jezdců Evropu dopředu zcela zavrhlo a tenhle předpis autokrosu hodně ublížil.

Vítězem 17. ročníku Agrotec Petronas Syntium Rally Hustopeče se stal Jan Kopecký (Škoda Fabia Rally2 evo), který o necelých sedm vteřin porazil Václava Pecha (Ford Focus WRC).
OBRAZEM: Rally mezi vinicemi opanoval Kopecký. Dvojkolky ovládl Tarabus

Jak hodně vás omezuje současná doba, válka na Ukrajině, vysoce rostoucí inflace, ohledně hledání sponzorů?
To nemůžou být dobré časy…Nejsou. Tohle všechno nás hodně přibrzdilo. I proto jsme naše nové auto doposud nerozpohybovali. Našim plánům to uškodilo. Všechno je několikrát dražší, ale ještě horší jsou dodací lhůty jednotlivých komponentů. Jak se například zdražily náklady na dopravu, tak si každý závody pouze vybírá a nikam daleko nejezdí. Když nejedete o přední umístění, tak to spousta jezdců vypustí, protože je to hrozně nákladné. Je to pomalu nereálné, když za sebou nemáte velkého sponzora.

Máte tedy nějaký plán, jaké závody objedete?
Znovu se budu opakovat. Je to podle finančních prostředků, které se nám podaří získat, a uvidíme, jak nám bude fungovat auto. Pro nás je to velká výzva a chceme ji dotáhnout až k výsledkům, na které jsme zvyklí, ale bude to trnité. Na druhou stranu si myslím, že za ty roky máme spoustu zkušeností, proto věřím, že se nám vše vydaří. Pokud bude stroj fungovat, tak bychom chtěli jet všechno.

Vybojoval jste pět evropských titulů, už nemusíte nikomu nic dokazovat. Kde pořád hledáte motivaci?
Je to láska ke sportu. Závody jsou droga a životní styl. Dělám to přes čtyřicet let a neumím si představit, že bych to nedělal. Stavění závodních speciálů nás navíc živí, připravujeme je pro ostatní závodníky. Bez toho to prostě nejde. Navíc jsou za námi vidět výsledky. Aleš Fučík udělal titul, klukům z Itálie to perfektně funguje. Teď mi navíc udělala jedna věc ohromnou radost.

Jaká?
Moje poslední bugina, se kterou jsem v roce 2006 odjel svůj poslední závod v italské Maggioře, stále žije. Pořád jezdí, a dokonce se objevila někde na sociálních sítích a byla na prodej. Bylo na ní napsáno Fejfar racing. Těší mě, že i po tolika letech to funguje, a dokonce s ní někdo stále dokáže závodit. Jsou to věci, které mě zahřejou u srdíčka.

Zvládne sníh, šotolinu a září na asfaltu. Takhle vypadá nová Škoda Fabia RS Rally2
Když mamba letí vzduchem. Škoda představila nový model pro rallye

Jak jste se vlastně k autokrosu před lety dostal?
Jako každý malý kluk jsem chtěl být závodníkem a měl jsem to štěstí, že můj otec mě v tom podporoval, i když v 70. letech to nechodilo jako dnes. Všechno jsme si stavěli doma. Dřív nebyla doba, že se dalo všechno koupit. Dělalo se to různě po garážích, po stodolách. Začalo to mým prvním autem, které se stavělo v Jičíně. Já jsem tomu naprosto propadl a byla to láska na celý život.

Proč právě autokros? Bylo důvodem to, že se v okolí hodně závodilo?
Jednak to bylo tím, a také se mi hrozně líbila ta hlína. My tu máme rybník, který se vypouštěl, a já tam na fichtlu jezdil v terénu a blátě, což pro mě bylo naprosto skvělé. Čuchnul jsem si k hlíně a do toho sportu jsem se zamiloval.

Od začátku bylo jasné, že zvítězí čtyři kola nad dvěma?
Určitě. Dvě kola jsem zkoušel také. V sedmnácti jsem jezdil motosoutěže a motokros, ale to mě nijak neuchvátilo. Auto je auto. Technika je složitější, těžší, to mě zajímalo. V autokrosu to bylo pole neorané, pořád se něco vymýšlelo, aby člověk zrychlil a byl lepší než druzí.

Jak to vypadá s vaší účastí na Dakaru?
Je to pořád otevřené. Teď to sice malinko spí, ale uvidíme, jak se všechno znovu rozjede. Na autě pořád pracujeme. Je mi úplně jedno, jestli s tím pojedu já, nebo někdo jiný. Hlavně abychom to auto dobře postavili. Na rovinu jsem závodník a víc mě naplňuje autokros, protože je to rychlejší a živější než někde sedět v autě celý den. Já chci prostě závodit, jet v kontaktu s ostatními. Je to daleko větší mazec. Autokros mě u srdíčka v tuhle chvíli drží daleko víc.