Historicky to možná začínalo jako roztleskávání na sportovních turnajích, ale sport se posunul někam úplně jinam. Trenérka Petra Janečková se věnuje sportovnímu cheerleadingu něco přes 17 let. Posun ve sportu je výrazný – už nejde o „máchání“ pom pomy, ale v podstatě o taneční gymnastiku. „Hodně lidí si nás plete s roztleskávačkami a nevědí, co to je ten sportovní cheerleading,“ vysvětluje. Pokud se tomuto sportu někdo věnuje, potřebuje mít základy gymnastiky. A ne zrovna malé. Dokazují to dívky, které o kus dál metají salta.

Cheerleadeři mezi sebou soutěží v různých věkových kategoriích, ale nejen v nich; sport počítá i s různými výkonnostními úrovněmi. V těch jsou povinné i povolené prvky, ze kterých trenéři vytvoří sestavu. A porotci potom hodnotí souhru týmu, energii sestavy i obtížnost na provedení jednotlivých prvků.

Na cheerleading tolik speciálního vybavení zase nepotřebujete, vysvětluje trenérka Petra Janečková. Kromě pohodlného oblečení ale je nutné mít speciální odpružené tenisky. „Určitě to levná záležitost není, ale když to porovnáváme s jinými aerobními oddíly, tak to je levnější,“ podotýká.

Co by se ale mladoboleslavskému týmu Black Tigers hodilo, jsou další kluci a muži. Cheerleading má podle trenérky nálepku „holčičího“ sportu, pokud by ale muži na trénink přišli, divili by se, jakou by zažili posilovnu, vysvětluje. Není se čemu divit – na zvedačky a výhozy je potřeba síla a ne zrovna malá, nehledě na celkovou koordinaci. „V Čechách jsou týmy, které mají až patnáct chlapů, v tom jsme trochu pozadu,“ vysvětluje Petra Janečková.

Klukům i mužům proto vzkazuje, aby se sportu nebáli. „Nikdo vás do úzkých legín neoblékne,“ směje se.

Cheerleading
Cheerleading původně začal jako součást fandění při sportovních utkáních s nacvičenou choreografií. Většinou se sportu věnují ženy, samotné týmy ale mají zájem, aby se k nim přidali i muži, kvůli některým choreografickým prvkům. Takto sportovat mohou začít již děti, kdy se učí jednoduché gymnastické prvky, s věkem potom přibývají těžší figury.