Na historicky prvním zimním závodě Spartan race nechyběla ani parta Kutnohoráků

Elitní vlny mužů a žen odstartovaly v 10:00, respektive 10:15 a svou přítomností všechny spartany potěšil i zakladatel tohoto závodu – Američan Joe De Sena. Pak už přišla na řadu první „open vlna", ve které startovalo 250 závodníků a mezi nimi i Michal Pavlík, Michal Zálabský, Antonín Volenec, Ondřej Kozák a děvčata Kateřina Martinková a Michaela Vašková z Kutné Hory.

Jelikož šlo o závod Spartan Sprint, čekalo Kutnohoráky přesně 7,3 kilometrů, většinu trasy do kopce, po sjezdovce nebo v hlubokém sněhu. Na trase pořadatelé přichystali 18 překážek, ať už silových, balančních, rychlostních nebo i IQ. Celkové převýšení trati činilo 600 metrů.

Pavlíka porazili ve své vlně jen dva Maďaři

Nejrychlejší v cíli byl redaktor Kutnohorského deníku Michal Pavlík v čase 1:20:44. Dvacet osm minut za vítězným mistrem Evropy Peterem Žiškou. Celkově skončil na 102. místě ze všech závodníků a po závodě neskrýval svou radost. „Celkový výsledek mě dostal. Mezi Čechy jsem doběhl na třicátém prvním místě. Byl jsem hodně dojatý, když jsem se později dozvěděl, že jsem ve své vlně skončil třetí. Byl to pro mě životní závod. Nejtěžší byl výběh pod vrchol hory Chopok, to bylo necelých dva tisíce metrů nad mořem," rozpovídal se o náročnosti trati.

Pokud závodník překážku nepřekoná, musí absolvovat 30 angličáků (dřep, klik, dřep, výskok). Ani tomu se Pavlík jednou nevyhnul: „Udělal jsem chybu při ručkování. Místo, abych si ještě jednou sáhnul, tak jsem to chtěl skočit a dopadl před cílovou čáru." Pětadvacetiletý Kutnohorák prozradil, že se závodům Spartan race chce věnovat na prvním místě. „Mám výbornou trenérku Verču Muchovou, která mě připravuje od prvního prosince. Za necelé dva měsíce jsme udělali kus práce a výsledky nás oba hodně potěšily. Už teď se těším v květnu do Liberce. Cíle mi nastavila opět ty nejvyšší," usmíval se Pavlík.

Nedílnou součástí závodu byla skvělá parta. „Lidi, se kterými jsem byl v týmu, neměli chybu. Sranda, pohoda a klídek. Ideální rozpoložení před tak těžkým závodem. Hodně mě překvapil výborný výkon parťáka Michala Zálabského. Doběhl z našeho týmu druhý. Jemu vděčím hodně za to, co nyní dělám. Kdyby mě na začátku loňského roku nedonutil se sebou něco dělat, tak se dneska válím u televize nebo sedím u piva jako předtím. Místo toho jsem překopal svůj život a chci si splnit velký cíl," dodal Michal Pavlík.

Zálabský: Nic podobného jsem ještě nezažil

Druhý Kutnohorák v cíli Michal Zálabský se také pochlapil. Do ledového chrámu dorazil v čase 1:31:04. „Závod pro mě byl neuvěřitelný. Nic podobného jsem nikdy nezažil. Ty pocity před závodem a během něho. Opravdu se to musí zažít, aby si to dokázal člověk představit," sypal ze sebe s nadšením Zálabský a pokračoval: „Nejtěžší okamžik pro mě byl asi i mentální, když jsem vyběhl z lesa a koukal do kopce, jak se ta cesta vlní až nahoru do mlhy. Pak už jsem jen koukal pod nohy a snažil se dupat, co to šlo."

A co bylo pro Zálabského největším zážitkem? „Asi dozvědět se výsledky. Jak jsem dopadl a že máme dobrý umístění jako tým a fakt, že Michal Pavlík měl perfektní čas i umístění. Radost jsem měl i z přivítání parťáků z funkčního tréninku na kolínském nádraží," odpověděl sedmadvacetiletý Kutnohorák.

Kutnohorský pár si při závodě pomáhal

Do cíle společně doběhl pár Kateřina Martinková a Antonín Volenec. „Závod jsem si užil od začátku do konce. Ze začátku jsem nevěděl jak běžet, zda se zkusit chytnout „chrtů" Michalů a Ondry anebo běžet s Katkou. Nakonec jsem vyrazil na něco mezi, jelikož jsem „velmi poctivě" běžecky trénoval, tak jsem věděl, že by mě „chrti" uhnali. Běžet sám mě už po čtvrté překážce přešlo, tak jsem si dal chodeckou pauzu s tím, že počkám na Katku, kdy poběžím s ní a budu jí dělat morální podporu, popřípadě když bude potřeba, tak jí i pomoct fyzicky," popsal svůj závod Antonín Volenec.

Podle Volence prý překážky tak náročné nebyly: „Nejtěžší část závodu byla asi samotný terén, překážky mi tak těžké nepřišly, ale možná to bylo jen tím, že jsem to neběžel úplně naplno, ale dobrovolně společně s Katkou, abych se během závodu nenudil a měl si s kým povídat."

Zimní Spartan Sprint si užívala i jeho přítelkyně Kateřina Martinková. „Jedním slovem luxusní. Sešla se super parta, všichni jsme byli naladěni na stejnou vlnu, takže jsme se rozhodně nenudili," tvrdila Martinková a jedním dechem dodala: „Do závodu jsem šla s tím, že si ho chci užít a zároveň do toho dát všechno, a tím jsem se také řídila. Organizátoři připravili skvělou trať. Překážky byly sice mnohem jednodušší než v minulých závodech, ale vyvážila to náročnost terénu. Kopce, hluboký sníh, led, to byla pro mě ta nejtěžší překážka."

Ondřej Kozák ocenil soudržnost závodníků

Třetí v cíli mezi lidmi z Kutnohorska byl Čáslavák Ondřej Kozák, který zvládl trať v čase 1:45:52. „Závod byl perfektní. Skvělá atmosféra, prostě krásně strávený víkend s partou kamarádů sportovců. Nejtěžší pro mě bylo vytáhnout zadek na ten nekonečný kopec. Pokaždé když jsem se podíval nahoru, tak se mi zdálo, že jsem čím dál víc od vršku. Jako obvykle se mi nejvíce na závodě líbilo, jak si lidi navzájem pomáhali," řekl Kozák.

Výborný výkon podala i záchranářka Michaela Vašková: „Byl to jeden z mých nejlepších výletů. Jela skvělá banda, takže nechyběla dobrá nálada a sranda. V Jasné pro mě bylo naprosto báječně. Miluji hory, takže jsem byla ve svém živlu. Nádherné prostředí, hory a dočkali jsme se i sněžení, což dodalo závodu tu pravou atmosféru. Závod jsem si moc užila."

Závod rozhodně nebyl jednoduchý. „Sice jsem si v některých pasážích sáhla až na dno, ale za ten zážitek mi to stálo. Podle mého názoru to byl o hodně náročnější závod, než třináctikilometrový Spartan v Bořeticích. Nejtěžší pro mě bylo stoupaní a hluboký sníh. Můj čas nebyl zrovna nejlepší, ale můj cíl byl doběhnout. A nejzajímavější moment? Asi sjíždění sjezdovky po zadku," usmívala se sympatická Kutnohoračka.

Adam Procházka