Tým Žraloků vyhrál Šíša Cup podruhé v řadě. V nultém ročníku se z prvenství radovali Veteráni. „První zápas jsme s Veterány prohráli ve skupině na nájezdy. Hrálo se dost ostře. Bál jsem se, aby bylo finále v pohodě,“ řekl vítěz Šíša Cupu 2017 Pavel Hulman. „Rok od roku je turnaj těžší. Kluci chodí i trénovat, což je znát. Navíc zabarákový hokej lidi chytl. To je nejdůležitější,“ zdůraznil Hulman.

Žraloky hnala za vítězstvím i mohutná podpora fanoušků, kteří přišli i v chladném počasí a vydrželi celý den. „Teplo nebude nikdy,“ smál se Hulman a navázal: „Nejsme z cukru, takže nám zima nevadí. Přijde mi, že fanoušků chodí pořád více.“

Co je nejdůležitější pro úspěch na Šíša Cupu? Jaký um musí hráči mít? „Řekl bych, že zápasy vyhráváme srdcem. Zrovna náš tým moc netrénoval. Někdo netrénuje celý rok, ale pak na turnaji nechá všechno,“ odpověděl nejlepší hráč turnaje.

Hulman žije celý život na kutnohorském sídlišti a zabarákový hokej byl pro něj každodenní činností. Zkušenosti z dětství se nezapomínají. „Určitě ne. Zkušenosti má každý v sobě. Hráli jsme tady každý den od sedmi nebo šesti let. Střídali jsme hokej a fotbal. Nic jiného. Těší mě, že na turnaj chodí kluci, kteří tady vždy hráli. Je jen pár lidí, kteří nejsou ze sídliště,“ řekl Pavel Hulman.

A jak probíhá motivace Žraloků před turnajem? Přeci jen myšlenka uspořádat turnaj se zrodila hlavně v jejich hlavách. Tým tedy bojuje zejména za zesnulého Petra Stýbla. „Bojujeme za něj. První gól na turnaji vždy věnujeme jemu do nebe. V pátek jsme mu byli na hřbitově zapálit svíčku, aby nám zařídil počasí, a zase vyšlo parádně. Musíme chodit každý rok a Šíša nám zajistí, aby nepršelo,“ usmíval se lídr vítězů.

Za rok se můžeme těšit na oficiální třetí ročník, který už se s tím nultým bude hrát po čtvrté. „Těšíme se. Lidi nám říkají, že Šíša Cup posouváme pořád dál a dál. Uvidíme, kde se bude náš strop,“ prohlásil Pavel Hulman. Za rok nebudou chybět ani Veteráni, takže souboje od dětství budou pokračovat dál. „Nevím, proč se jmenují Veteráni, ale oni nejsou zase o tolik starší. Hráli jsme všichni dohromady. Tradice pokračuje. Ještě nás čeká minimálně šestnáct ročníků. Bude nám skoro padesát,“ smál se Hulman.