Jak náročný byl Trifecta víkend na Lipně?
Asi nejnáročnější závodní víkend, který jsem doposud absolvoval. Tři závody, celkem cca 48 kilometrů, 3000 metrů nastoupáno a zhruba sedmdesát zdolaných překážek. Ale na druhou stranu mi to opět potvrdilo to, že tělo v závodním nasazení funguje prostě jinak. Že i když jsem po sobotním nejdelším závodě pajdal i při běžné chůzi a cítil různá namožení a bolístky, tak když se v neděli ráno ozvalo start, tak jsem zase běžel jakoby nic a pak po obědě znovu a ještě rychleji. (smích)

Vyhrál jste až závěrečný nejkratší Sprint, čím si to vysvětlujete?
Já mám ty kratší závody radši. Nemusím tam tolik řešit, jaké tempo zvolit, šetřit síly atp. Jdu v podstatě od začátku naplno, protože tuším, že to vydržím až do cíle. A v Beastu i Superu mi Michal Rajniak (vítěz obou závodů – pozn.) utekl vždy až po desátém kilometru, nebo dále, tak jsem věřil, že tady mi neuteče.

Proč vám uniklo zlato na Beastu a Superu?
Michalovi sedí delší tratě více než mně, já je naopak moc v lásce nemám. Navíc se v obou závodech nastoupalo přes 1000 výškových metrů, což vzhledem k rozdílu v mojí a Michalově hmotnosti, cca 15 kilogramů, hrálo značně v můj neprospěch.

Rozhodl jste se, že na mistrovství světa Spartan Race nepojedete. Co vás k tomu přimělo?
Roli hrálo více faktorů. Vysoké náklady na cestu do USA, časová náročnost, opět stejné místo, kde už jsem dvakrát byl, takže člověk ani nevidí nic nového a v neposlední řadě jsem tak nějak cítil, že bych asi nedosáhl výrazně lepšího výsledku než v loňském roce, takže v kombinaci s předchozími důvody pro mě má účast ztrácela význam a raději jsem se zaměřil na jiné cíle.

Jaké jsou tedy vaše cíle do konce sezony?
Přípravu směřuji především k říjnovému mistrovství světa v OCR, které se letos koná v Londýně a následně na začátku listopadu pojedu ještě do řecké Sparty na mistrovství světa ve spartanském Trifecta víkendu, tedy obdobě toho, čeho jsem se zúčastnil v uplynulém víkendu na Lipně.