Obě jsme byly pro postup do první ligy, shodly se sestry Dubské

Přibližte nám své začátky s florbalem? Jaké byly vaše první krůčky? Dost často jste spolu hrály i v jedné lajně, platilo to pořád?

Natálie: S florbalem jsme začaly na základní škole. Hrály jsme za školu a později se náš tým přihlásil pod FBC Kutná Hora a tady jsme až doteď.

Melánie: Na základní škole si nás vzal pod křídla Karel Ptáček, už je to skoro jedenáct let a z toho sedm let jsme v FBC. Je to už dlouhá doba a jsem za to moc ráda.

Natálie: Jinak spolu v lajně už moc nehrajeme, to spíše závisí na trenérech, jakou mají náladu.

Je nějaký moment, na který zatím rády vzpomínáte?

M: Užívám si každý moment, který trávím s týmem, ať už jde o zápas, či trénink. Zrovna v této sezoně přišly do týmu nové hráčky, které se hned začlenily a společně jsme dobře rozjely i premiérovou sezonu v 1. lize. Máme fajn kolektiv, a to je nejdůležitější.

N: Nejlepší moment je vždy radost celého týmu a smích z nějakého úspěchu, ale někdy i z neúspěchu. Tyto situace si moc užívám a jsem ráda, že mohu být součástí takového týmu.

Když se podíváme do historických statistik, tak máte Melánie na kontě i jednu červenou kartu. Co se přihodilo?

M: Nic extra, opustila jsem trestnou lavici o chvilku dříve, než jsem měla. Už jsem se asi nemohla koukat na hru, holky potřebovaly pomoct. Nešlo jinak. A co si tak vzpomínám, tak seděla v tom zápase na trestné i sestra. A proč? Nakopla soupeřku.

N: Ona mě kopla první a rozhodčí nepískal. Tak jsem vzala spravedlnost do vlastních nohou. (smích)

Bez čeho se ve florbale neobejdete?

N: U florbalu se určitě neobejdu bez správných lidí okolo sebe. Mám ráda upřímné jednání, takže když se mi něco nepovede, tak za mnou přijdou a řeknou mi to do očí, a to se mi líbí a jsem ráda, že to tak u nás funguje. Je to důležité pro celý tým, protože nás je hodně a málokdy se v takovém počtu shodneme.

M: Souhlasím a taky se neobejdeme bez florbalky. (smích)

Před sezonou tým přijal nabídku postupu do 1. ligy. Jaké byly vaše pocity?

N: Byla jsem pro postup, i když nebylo úplně jednoduché se na tom shodnout s celým týmem. Měli jsme kvůli tomu i sešlost a z ní jsem odcházela se smíšenými pocity. Nakonec si ale myslím, že jsme všichni rádi za to, jak to dopadlo. Neočekávala jsem, že bychom byli na konci tabulky, ale ani ne, že bychom byli mezi prvními.

M: Jako jedna z mála jsem byla pro postup. Byla jsem na tom dost podobně jako Natka, a teď jsem za to ráda.

A jak hodnotíte úvod ročníku?

M: Myslíme si, že takový úvod nikdo nečekal a jsme s tím moc spokojené. Vlastně k nám přišly i nové fajn holky a ty nám k takovým výsledkům taky dost pomohly. Jen doufáme, že až se situace uklidní, tak v takovém duchu budeme pokračovat. Snad nám umožní sezonu dohrát.

Jak trávíte aktuální čas bez florbalu a jak se udržujete v kondici?

M: Protože jsem studentkou na vysoké škole, tak jednou z výhod přerušení florbalu je, že mám více času na školu. I když distanční výuka není pro mě zrovna nějak extra motivující. Momentálně je cvičení můj největší koníček, domů jsme si se ségrou pořídily nějaké činky i věci na cvičení a díky tomu, že máme zahradu, tak se snažíme zachovat alespoň trochu té kondičky z letní přípravy.

N: Tak jelikož stále studuji, tak se snažím co nejvíce věnovat škole, máme teď závěrečný ročník bakalářského studia, tak je alespoň více času na závěrečnou práci. Jinak kromě školy trávím hodně času s přítelem, který mě hodně podporuje ve sportu a někdy, když se mi nechce, tak to tak nenechá a jdeme klidně v dešti běhat. Doma máme nějaké činky, tak si je párkrát zvednu a jinak švihadlo bylo během karantény taky dobrý kamarád.

Podívejme se do budoucnosti, jaké máte plány s florbalem?

M: Mým cílem je udržet se v 1. lize, nejlépe v horních příčkách tabulky a mít dobré vztahy v týmu. A hlavně, ať je sranda a baví to všechny členy.

N: Určitě se teď chceme co nejlépe umístit a uvidíme, jak to půjde, to se necháme překvapit. A jak říká Melča, ať jsme dobrá parta.

Mimo jiné se věnujete i trénování…

M: Trénujeme už nějakou dobu přípravku s Davidem Holubem. Baví mě to, nejlepší je sledovat ty děti, jak se zlepšují a posouvají dopředu. A hlavně vidět na konci tréninku, že je to baví, je moc fajn pocit. Jsem ráda, když pomůžeme klubu při nedostatku trenérů, a hlavně předáme děti do vyšší kategorie s nějakými zkušenostmi.

N: Práce s dětmi mě baví, je s nimi sranda, jsou to takový malý koumáci. Mám radost, když ony mají radost. I když je někdy těžké se jim zavděčit. Trénuje s námi ještě i Domča Výborná, takže kolektiv je super.

Jaké máte trenérské plány do budoucnosti?

N: Trénovat budu asi, dokud to budu stíhat, a hlavně dokud mě to bude bavit, protože pak to nemá cenu dělat.

M: To nechávám náhodě, podle školy a práce, nemůžu říct, jak dlouho ještě budu trénovat. Ale když budu moct, tak pomůžu.

Házenkáři Sparty doléčují během pauzy zranění. Do sestavy zapracovali mladé

Ostatní sporty

Jaroslav Bochníček, Michal Pavlík